Jak jsem se tu octla?

Zdravím! 

Po dlouhém přemýšlení, jsem se rozhodla založit nový blog. Místo, kam se budu schovávat, kde začnu znovu. s novým názvem. haha

A tak by bylo asi dobré, představit se. 

Jsem sedmnáctiletá studentka gymnázia, které se hodně často střídají stavy zapáleného boje o co nejlepší známky a stavy zapáleného zadku, kdy se snaží prostě jenom proplout a celou tu školu nějak dodělat.

Když se zrovna neučím nebo si nepíšu taháky, snažím se žít. Brát všechno pozitivně a co nejvíc s nadhledem, protože si myslím, že o tom to je. Být s těmi, které máme rádi a být těmi nejlepšími verzemi nás samých. Přestože jsem občas dost protivná a náladová, možná až moc zamyšlená a v něčem neskutečně flegmatická... Většinu svého času chci něco dokázat. Jak sama sobě, tak ostatním. Že má smysl se smát, že má smysl jít si za něčím, co nám připadá důležité. Protože pokud přestaneme hledat důvody, proč to nejde, objeví se cesta, kterou to půjde. A když ne, nic se neděje. Pořád na to máme celý život.

Miluju jídlo. Miluju cestování. Miluju lidi. Miluju být zalezlá u sebe v pokoji a hrát si na kytaru, zároveň bubnovat prsty do rytmu českých klasik i zahraničních hitparád. Miluju psy a jednou bych si chtěla otevřít útulek. Taky miluju sport, překonávání sebe sama, výzvy a ten nezaměnitelný pocit vyčerpání a naprostého štěstí. A miluju psaní a knížky. 

Psaní je něco jako únik. Je to možnost opravy a místo, kde neexistuje žádné trapné ticho. Ne že bych se mluvení bála nebo byla introvert, spíš naopak. Většinou mluvím až moc. o všem. Často u toho ani moc nepřemýšlím. Prostě mluvím. A vlastně je to další věc, co miluju. Jenom tak klábosit. Smíchem se plesknout přes stehno, cítit slzy a pichlavou bolest břicha, která se smíchem přichází ruku v ruce.

Minulý blog jsem si psala přes čtyři roky. A ten předtím, jenom o psech, další dva. Teď cítím ten pocit, který cítil asi každý pisatel blogu. Ten pocit, že by to mohlo být lepší, čistší, pravidelnější. dokonalejší. Popravdě, kdo ví? Třeba to tu po pár dnech zabalím a vrátím se zpátky na ejnyt-world.blog.cz, ale třeba taky ne.

Tak to jsem já. Podle některých naivní holka, kterou jenom baví psát a tvořit si svůj malý svět někde v hlubinách internetu. 

Děkuju, že jste se zastavili! Budu ráda za každý komentář. 

nh.