Půlka léta

Zdravím!

Přijde mi, že se léto dělí na dvě části. Na dny do mých narozenin, který se vždycky neskutečně krásně vlečou a já si pomalu zvykám na všechno to sluníčko, pozdní vstávání a nemyšlení na školu. A na dny po nich. Letí jak voda, zážitek střídá zážitek a já už tak desátý den v kuse nemám tušení co je za den. 

Tohle léto je mé úplně první brigádnické. Poprvé mám v hlavě pracovní dobu, diář téměř vždy po ruce. A musím říct, že si to vážně užívám. Pracuju v malém bio obchůdku u nás ve městě, kde to celý den voní po čerstvých koláčcích a buchtách. Krájím šunku a sýry, nabírám pomazánky a povídám si s lidmi. Učím se s nimi jednat, poslouchám jejich příběhy a občas se dovídám věci, které bych radši ani vědět nepotřebovala.. Rudnu trapností, když si spletu sáček se solí se sáčkem s čajem. Když ukrojím o čtvrt kila víc. Když nevím, že se šunka se sýrem nedává do jedné tašky. Když neumím vypočítat 113-78 a pak s desetikorunou běžím přes celou ulici, když vrátím špatně. Tak schválně, kdo zná tyhle pocity? :D

Díky tomu času za pultem zjišťuju, kolik toho ještě o světě nevím. A taky jak moc se mám dobře. Že jsem ještě studentka a můžu si to všechno zkoušet. Že mám možnosti a můžu dělat úplně cokoliv.  A taky to, že se můžu v práci usmívat. Že je to neskutečně dobrý pocit předávat tu radost dál.

Možná proto tam pracuju tak ráda. Díky těm lidem, kteří k nám chodí a dovolí mi nechat i těch dvacet pět deka. Že mi říkají prosím a děkuju. Že omlouvají, když nevím, jestli máme kvasnice.

Prostě jsem poprvé v životě oficiální brigádnice a jsem za to hrozně šťastná.

A jak jsem na tom s plněním letního bucket listu? 

Úspěšně hlásím, že jsem hrozně moc spokojená. Daří se mi kloubit dohromady všechno, co potřebuju k tomu, abych byla šťastná. Užívala jsem si chvíle s kamarády. Tancovala na diskotékách, popíjela mohito a nad talířem ovocných knedlíků probírala letní novinky s holkama. Navštívili jsme s partou Pastvinskou přehradu a večer zpívali u ohně dole na břehu. Taky jsem, pořádně, oslavila osmnáctiny a vyjela na šlapadla na naše malé moře. 

Nacpala se k prasknutí vodním melounem deset minut před obědem a s Romeem připravila neskutečný domácí burgery. Taky pár dní pobyla u babičky a omylem spadla do řeky. pár minut potom, kdy jsem šla přes louku zpátky, se mi pes vyválel v obřím kravinci. Jela jsem se podívat, jak můj šikovnej kluk instruktoruje na dětském táboře a trochu si posteskla po dětských letech.

A v neposlední řadě jsem našla absolutní rovnováhu v jídle a cvičení.

Nemůžu říct, že bych jedla celý červenec zdravě, ale nemůžu ani říct, že bych jedla nezdravě. Jedla jsem prostě tak, jak jsem cítila, že potřebuju. Párkrát se totálně přejedla na narozeninových oslavách a poměrně často ujížděla na dortících a buchtičkách. Paradoxně se ale dívám na odraz v zrcadle s větší úctou, než v "bezčokoládové době". Jak už jsem párkrát psala, 

jsem pyšná na přednosti a žiju s nedokonalostma.

 Protože přestože by se každý z nás nejradši pořád nějak vylepšoval, ty nedokonalosti uvidíme pořád. Ať chceme nebo ne. Tak s nima prostě žiju a je mi vlastně hrozně fajn.

Zítra bude poslední červencový den a mě hrozně uklidňuje představa, že mám ještě celý srpen. Celý srpen na to, něco si vydělat. Někam se podívat. Něco zažít a hlavně, užít. 

Tak zažeňte ty myšlenky na školu, léto zdaleka nekončí !! <3

nh.