Brno je láska

Zdravím!

Miluju svůj domov a rodné město, za nic na světě bych ho nevyměnila. Miluju všechny ty kavárny, knihovnu, kde jsem proseděla kupy hodin ve školním roce, fitko, vietnamský bistro i zámek, na kterým je tak krásně. S klidem v srdci můžu říct, že miluju i tu školu, který se teda v letních měsících vyhýbám jako čert kříži. Ale vím, že bez ní bych nikdy neměla to, co mám teď.

Už hodně dlouho přemýšlím, co bude dál. Posledních pár let se mě pořád někdo ptá, A tak už víš, kam půjdeš po gymplu? Do doby před pár týdny jsem je všechny odpálkovala s odpovědí, která se nesla v duchu času dost. Věčný otázky mě vytáčely. Asi jako každýho gympláka.. Ty lidi mě na to totiž nutili myslet, ale já ještě nebyla připravená to řešit. Před pár dny se něco změnilo. Přestala jsem odkládat hledání vysoký školy na jindy. Konečně jsem se dokopala sednout k počítači a začít hledat.

Těch možností je tolik! A jelikož jsem ten typ člověka, kterého stresuje i výběr z jídelního lístku v restauraci, byl to pro mě docela hardcore. Po celém odpoledni pročítání nabídek, které na první pohled zněly úplně stejně, jsem ale přece něco vybrala. Můj okruh zájmu se zúžil na tři města.

Praha, Brno a Hradec Králové. Sama ještě nevím přesně, jestli je to ta pravá volba a asi to dlouho ještě ani vědět nebudu, ale jsem ráda, že mám konečně nějakou kostru. Plán, na který se můžu obrátit, pokud budu úplně bezradná. 

I díky tomu, že je v Brně škola, na kterou bych se ráda zkusila hlásit, jsem se s radostí vydala s kamarádkama na výlet právě tam.

Brno se stalo už podruhý naším výletnickým cílem. Tentokrát jsme měly v plánu navštívit Špilberk a načuchat se klasicky trochou tý městský atmošky v centru. 

Po příjezdu na hlavák jsme se vydaly, podle google map, dvakrát špatně, do slavné kavárny/bistra 4pokoje. Nebudu lhát, naše maloměstský duše sem moc nazapadaly. S otevřenou pusou jsme koukaly na krásný interiér, který tak často vídáme na instagramu a jelikož jsme komentovaly snad naprosto všechno, vysloužily jsme si pár pohrdavých pohledů s protočenýma očima od dvou slečen u vedlejšího stolu. pardon, no. Neříkám, že bydlím v nějakém balíkově, ale holt, velký město je velký město.

Poprvé v životě jsem ochutnala toast s vajíčky Benedikt a musím říct, mňam. Už chápu proč se snídaně v restauracích staly v posledních letech takovým trendem. Po menším brunchi jsme vyrazily do Moravské galerie moderního umění a šťastně chytly poslední den expozice obrazů malovaných na textil. Nebudu lhát, cítila jsem se hrozně dospěle. Miluju umění a naprosto se vyžívám v básních a citátech, ale malířství je pro mě jako tajemná komnata. Zatím jsem si k němu neměla šanci najít cestu.  Každopádně výstava byla moc fajn a jsem hrozně ráda, že jsem obklopená partou kamarádek, který na takové věci jdou s chutí se mnou.

Při odchodu z galerie jsme vyškrtly návštěvu hradu a šly se radši toulat městem. Cestou jsme před HMkem narazily na naprosto úžasný pouliční muzikanty, kteří hráli něco mezi rapem, popem a remixem obou žánrů. V tu chvíli mi bylo hrozně krásně. Pokyvovala jsem hlavou do rytmu, obklopená nejlepšíma kamarádkama, ve městě, který mě tak moc hřeje u srdíčka. Jediné co chybělo bylo něco sladkýho a tak jsme odběhly o ulici dál na nejlepší arašídovej shake z kfcéčka. Pokud milujete kombinaci slaných arašídů a sladkýho, neváhejte. 

Nebyl by to ten správný holčičí výlet, kdybychom nešly nakupovat. A jelikož byla neděle, jediný otevřený obchod s oblečením poblíž bylo právě HMko. Miluju nabírání oblečení a diskutování o něm. Jak nečekané. A tak jsme strávily asi hodinu převlíkáním a vzájemných hodnocením.

Sluníčko krásně hřálo a ve městě bylo živo. Úplnou náhodou nedělí končil i Brněnský hudební festival a když jsme procházely městem, objevily jsme malé podium, kde to naprostě parádně rozjížděla zpěvačka jejíž jméno jsem bohužel zapomněla.

Celý výlet jsme potom zakončily jídlem koupeným v tescu a v mekáči a usazením na lavičku do parku. Byla jsem na sebe pyšná, protože ačkoliv jsem si mohla jít koupit s holkama hranolky a burgera, došla jsem do tesca a koupila si naprosto výbornej salát s houskou, který mi úplně stačil. Tím chci jenom říct, užívejte si dovču. Neodmítejte jídlo, na který máte chuť. Ale necpěte do sebe pálivej mekáč, když pálivý nesnášíte. Nemusíte ani utratit majlant za večeři. Bohatě stačí pár věcí v supermarketu, jedna lavička ve stínu a večerní atmoška je raz dva.

Ten den jsem si uvědomila, že možná právě Brno je to místo, kde bych chtěla strávit další roky života. Při procházkách jsem si představovala sama sebe. Jak se směju venku s novými lidmi, učím se v parku nebo nakupuju v obchodě. Ne, že bych měla potřebu si tu představu naplnit, ale ty myšlenky mě neděsí. Vlastně u nich cítím zvláštní teplo, které mě nutí k úsměvu. Tak kdo ví? Třeba příští rok. :)

nh.