Kouzlo těšení

Zdravím!

Přijde mi, že v životě hrozně moc prožívám jednu věc. Těšení se. A chci vám říct proč.

Miluju ten pocit, kdy nevím co přijde. Nejvíc to asi vyjádří příprava na ples. Na tom večeru je něco kouzelného. Většinou se sejdeme s kamarádkama u jedné doma a připravujeme se spolu. Každý nános očních stínů, ty miliony variant účesů, než konečně vybereme ten správný. Nekonečné navlíkání silonek, poslední dopnutí tanečních bot. A teď buďme upřímní, i kluci mají své přípravné rituály. Sprcha, gel do vlasů, čistá košile a vázání kravaty. 

Všechny ty drobnosti dělám s příjemným chvějením v břiše. Není krásný, že se těšíme, aniž bychom museli vědět, jak ten večer proběhne? 

Hodně čtu, že lidi potřebují vědět co bude. Potřebují mít plán, představu. Dělat něco proto, aby potom mohli dělat něco jiného. I já jsem taková. Proto je tak strašně skvělý, že dokážeme odsunout přesný plány a prostě se jen tak upravit a vkročit do něčeho s tím, že to bude krásný. Často ten ples třeba ani není tak úžasnej, ale ty pocity před jsou stejně schovaný někde v nás, stále s tím příjemným podtónem . Ta naděje v to, že to bude úžasný.

Přijde mi, že pokud se člověk těší, automaticky se chrání před jakýmikoli negativními vetřelci. Tak nějak totiž počítá s tím, že se to může vydařit. To jedno malé může, ten otazník, funguje jako štít. A v tom je obrovská síla. 

Proto je krásný se na něco těšit. Na to, jak si budu číst, jak si užiju maturitní ples nebo jenom zítřejší dopoledne. Těšit se i na tu školu, která už ať chceme nebo ne, klepe na dveře. 

Doteď si pamatuju jeden "citát", který mi ukázal kamarád

V dešti můžeme buď nadávat nebo tančit. Náš tanec ani naše zloba ten déšť nezastaví. Co si vybereš?

 Mnohdy máme na výběr. 

nh.