Šťastné drobnosti

Mokro. Myslím, že to je ten nejlepší způsob jak shrnout momentální situaci léta. Ještě bych mohla dodat obří afrovlasy z vlhka, dlouhý džíny a schovaný sluneční brýle doma v šuplíku, ale to už bych začínala moc depresivně.

Myslím, že k tomu, aby byl člověk šťastný potřebuje dvě věci. Splnění potřeb a uvědomění toho, že jsou splněné. Pak je tu taky hromada detailů. Počasí, hormony, nečekané situace, špatný den. Ale ve výsledku se to točí pouze okolo těchto dvou hlavních věcí. 

Každý jsme jiný a chceme od světa něco jiného. Pokládáme si různou výšku laťky, máme jiné sny a ambice. A každý máme své osobní potřeby. Priority, které musíme mít, abychom se cítili spokojení. Většinu z nich si plníme nebo jsme alespoň na cestě k jejich splnění, protože bez nich by se nám zkrátka špatně žilo.

Jenže potom je tu to uvědomění, které už mnoha lidem schází. Ten pocit já chci víc a víc!, který se občas ozve v každém z nás. Ten hlásek, který vděk za přítomnost zašlape hluboko do země.

Neříkám, že je špatné chtít růst. Jenom říkám, že by si člověk měl být vědom toho, odkud roste a kolik úsilí mu dalo, dostat se právě tam. 

Nemůžu tvrdit, že splnění potřeb a vědění o nich, nám zajistí pocit štěstí, ale určitě nám zajistí větší spokojenost. Proto jsem se rozhodla napsat tenhle článek. Jsou to věci, které dělám běžně, jelikož je ve svém životě potřebuju a zároveň si nesmírně vážím, že je můžu prožívat. Zkrátka 

věci, které mě dělají šťastnou.

Teplo sluníčka, když se vyvalím na deku potom, co vylezu ze studené vody.

Masáž nohou.

Pohled na mýho devítiletýho psíka, který vůbec neztrácí elán a dál lítá za míčkem.

Plná lednička mého oblíbeného jídla.

Domácí míchaná vajíčka s cibulkou dělaná na másle.

Když mě přítel chytí za ruku pod stolem.

Nekonečné rozhovory s mamkou.

Ranní procházka, když celý svět vstává.

Podcasty v uších.

Vůně lesních jahod ze zahrádky.

Dostat kytky a pak je mít vystavené na okně v pokoji. 

Vylepené fotografie plné vzpomínek na zdech.

Usínání u filmu v obýváku na gauči.

Pocit splněných povinností.

Zvuk deště za oknem, když jsem schovaná uvnitř.

Knížka, která mě dějem dostane do jiného světa.

Vlastní vydělané peníze.

Cvičení a pot z tvrdé práce.

Ovesná kaše s arašídovým máslem, tvarohem a rozvařenými třešněmi.

Pochvala za sloh z češtiny.

Stanování a oblečení navoněné ohněm.

Jídlo, které mi udělá někdo jiný.

Pusa na čelo a úsměv, který dodá odvahu.

Hraní počítačových her s mým bráchou.

Když se mi povede správná anglická výslovnost.

Zpívání a hraní na kytaru v partě přátel, kteří zpívají se mnou.

Vínko, grilovaný hermelín, žampiony a cuketa.

Romeova mikina.

Pohádky.

Vůně vánočního cukroví.

Úsměv od zákazníků.

Pochvala.

Třídění odpadu.

Usínání na břiše.

Dlouhé rozhovory na What's upu.

Tanec.

Klasická hudba na kytaru.

ZUŠ.

Sprcha po cvičení.

Chystání na ples.

Zpívání lyrics a karaoke textů v soukromí pokoje.

Diář.

Zpracování těsta rukama.

Dělání překvápek pro ostatní.

Kino.

Teplé letní večery.

Záchrana zatoulaného hmyzu u nás doma.

Vůně čerstvých koláčků u nás v práci.

Vyplacené úsilí.

Měsíčky.

Plavání.

Udržené přátelství s lidma ze základky.

Vzpomínky na dětství.

Nezastavitelný smích a bolest břicha.

Vědomí, že mě mí přátelé skutečně znají.

a mnohem víc.

nh.