Nakopej špatnou náladu do zadku!

Jsme lidi a stále se učíme. Jak mít rád, jak milovat, když už mít rád nestačí. Občas máme hrozný nutkání jenom tak křičet. Možná proto se ženám, které křičí, říká hysterky. Nemají dost síly křičet uvnitř. Učíme se respektovat, hledat cesty a důvody, proč ten problém, který momentálně řešíme, není tak strastiplným, jak se na první pohled zdá. Snažíme se nahlížet z lepších stran, ale někdy je prostě nemůžeme najít.

Všichni máme špatné dny.

Dny, kdy se minuty dlouze vlečou a my jen ležíme v posteli a koukáme. Necháme čas, aby nás pomalu omílal a topíme se v tom moři zvláštních emocí. Možná si to i trochu užíváme, po dlouhé době nastala chvíle, kdy jsme jenom sami se sebou. Bez budíku, plánů. Bez času. Ta věc, která nás trápí, je zahryznutá v naší mysli a vyhání všechno ostatní. Když se to vezme z té lepší stránky, mít občas trápení je vlastně pozitivní. Nemusíme myslet na nic.

Všichni to tak občas máme. Já obzvlášť v předjahodovém období neboli tom známém týdnu v měsíci každé holky. Jako právě teď. :) Ale nesejde na tom, z čeho to pramení. Prostě se každý občas cítíme pod psa. Hodně často se mi stává, že když už problém vyřeším, jsem na sebe stejně naštvaná. Většinou jenom proto, že jsem byla naštvaná. Vyčítám si to, počítám čas, který jsem tou špatnou náladou ztratila. A hlavně, koho v mém okolí jsem tím ovlivnila. Promiň mami a tati. A pak právě jenom ležím a říkám si, co jsem to sakra za člověka.

Každopádně, tímhle článkem chci předat to, že

JE TO NORMÁLNÍ.

Netrap se tím, že nevíš co je příčinou tvého smutku. Můžeme bezdůvodně smutnit, stejně jako se bezdůvodně smát. Je to naprosto v pořádku. Chvíli se v tom porochňat a zároveň se umět zvednout a oklepat. Najít si vlastní způsoby pro zlepšení nálady. A celou dobu myslet na to, že nikdy nic není tak špatný, aby to bylo vážně špatný.

A pokud nic nezabere, banánový lívance s tvarohem jsou jistota. <3

Potom, co špatná nálada odejde, přijde chvíle prozření. Zasměju se nad tím, jak strašně moc řeším prkotiny. Jak na tom přece vůbec nezáleželo. A to je podle mě nejdůležitější. Umět si to přiznat. Říct si, achjo, ty si byla ale fakt kráva. Případně se omluvit lidem, se kterými jsme v tu chvíli trávili čas. Znovu opakuji, promiňte rodičové. Udělat za tím dnem/dny tlustou čáru a snažit se se příště zastavit.

Zastavit se předtím, než něco řeknu. Než můj mozek zneguje jinak naprosto normální situaci. Nejlíp si do mozku pozvat nějakého chlápka s obrovskou červenou cedulí STOP. Protože v tu chvíli máme možnost ovlivnit, jak se budeme cítit. My určujeme, jestli bude den dobrý nebo špatný. Jestli se budeme smát nebo brečet. Všechno je to o nás. v nás.

Jsme lidi a máme hromady možností. Každý den našeho života stojíme před stovkami rozhodnutí. Někdy jsme pod tlakem a jindy prostě jenom šlápneme vedle. Ale pořád žijeme přesně tak, jak chceme. Proto asi nejlepší rada, jak se dostat ze špatné nálady, je prostě

nakopat ji do zadku a snažit se mít dobrou.

Mít život tak trochu na háku a přestat tolik řešit. Zamyslet se nad tím, jestli vůbec stojíme o to, něco řešit. A naučit se rozdělovat problémy na vážné a malicherné. takové ty drobnosti, které vůbec problémy nejsou a řešíme je jenom proto, abychom měli co řešit. :)

A tak se teď směju. Protože mě moje špatná nálada a protivnost donutily napsat tenhle článek. Teď jsem v tom bodu, kdy si říkám, jsem to ale blbá a chystám se celý tohle uzavřít.

Směju se a čekám, s čím příjdu příště. Achjo, život je funny.

Mějte krásnou neděli! A přestaňte se mračit.

nh.