Volný den aneb. #metime

Zdravím!

Poslední dobou mě psaní hrozně moc naplňuje. Od tý doby, co jsem změnila web, mám mnohem víc nápadů a celkově mě to začalo zase strašně bavit. Možná je to tím, že se tu cítím víc jako doma. A jelikož i doma se svěřuju rodině a blízkým lidem i s těma nejvíc běžnýma věcma, jsem moc ráda, že je můžu psát i sem. 

Myslím, že málo z nás si uvědomuje, jak moc důležitej je odpočinek. A teď nemyslím výletování a cvičení, což pro mě v určitým směru je relax samozřejmě taky! Ale spíš to klasický povalování doma a plnění to do listu obsahujícího hlavně věci typu uvařit oběd, číst si, hrát, hodně pít, nalakovat si nehty.. Zkrátka věcí, které jsou pro nás důležité, ale zároveň je ve frmolu běžnýho života odsouváme na vedlejší kolej.

Dneska je po dlouhé době den, kdy nemusím vůbec nic. až na učení na zítřejší zkoušky z autoškoly. 

Bylo naprosto dokonalý ráno vstát, udělat si snídani a sednout si s knížkou do obýváku. Po chvilce jsem vzala svůj zápisníček a začala psát seznam věcí, který jsem si sama určila. V tu chvíli jsem pochopila kouzlo organizování si vlastního času. Přesto, že jsem si tam napsala věc, kterou mi normálně "nakáže" někdo jiný, těším se na ni. Protože jsem si sama určila, že ji udělám. 

Pokud bych tu pointu měla ukázat třeba na cvičení, je to vlastně hnedka všechno úplně easy. Člověk musí chtít sám. Nemůže nikdy opravdu s chutí cvičit, pokud ho k tomu něco nutí. ať už to je špatný pocit, že na to dlouho kašle, nebo sestavený tréninkový plán. Musí cítit tu potřebu udělat to, sám ze sebe. Nikoliv z předem napsaného to do listu, kterému se pořád očima vyhýbá, jenom aby mu nepřipomínal, že to má udělat. 

Přijde mi, že pokud ty věci chci splnit kvůli sobě, najednou to nejsou povinnosti. A to je občas hrozně osvobozující zjištění, obzvlášť pokud se vám zdá, že jste v jednom kole.

A tak mám day off. Ráno jsem si hodinku četla a potom šla vyvenčit psíka. Po procházce uvařila hrnek, spíš lavor, kafe a pustila se do projíždění autoškoláckých otázek. Co vám budu povídat, jsem nervózní jak blázen! Ještě do minulého týdne, jsem si nějaký závěrečky vůbec neuvědomovala. A teď mi neběhá hlavou nic jinýho než pojmy jako vozidlo, resuscitace nebo zákaz stání a zastavení. Zároveň mi běhají hlavou slova, kterými mě můj přítel uklidňuje už pěknou dobu. Ono se to neposere, když to nezvládneš. Už je to taková ta osobní mantra, který se snažíte dát nějakou váhu, ale po tom neustálým omílání trochu přestává mít význam. Ale co.. nějak to prostě dopadne.

Večer jsem cvičila a pořádně si u toho vyčistila hlavu. Je strašně super vědět, jaká činnost nás umí vyklidnit a je to asi i jedna ze základních potřeb k tomu, jak si vychutnat ten pravý odpočinek. 

A teď? Teď se mi grilujeme zelenina a čeká mě hraní s psíkem a lakování nehtů. Ten život je vážně fajn.

Jaký je pro vás ideální day off?

nh.