Motivace pro začátek školy!

Zdravím!

Je osm večer. Dneska jsem celý den proležela doma, protože se mi vrátila nemoc z konce prázdnin a jak už  to tak u mě bývá zvykem, nicnedělání = přemýšlení, občas až moc.

Uvažovala jsem nad tím, proč mě tenhle rok tak moc vyděsil. Proč bylo moje sebevědomí najednou na úrovni kotníků a já se stala tím člověk, do kterýho by si mohl kdekdo lehce kopnout. Naštěstí nikdo takový v mém okolí není. 

Je zvláštní, co umí lidská psychika. Jak se naše malé obavy dokážou spojit dohromady a vytvořit jednu super obavu. 

Zjistila jsem, že jsem se bála. Bála jsem se nových prvaček, který budu vídat na chodbách a zároveň i holek, které tam vídám už několik let. Ať chci nebo ne, mám v sobě vypěstovanej zvyk. Maluju všem krásnej život. přesto, že ho třeba nemají tak úplně růžovej. Vždycky si náhodně najdu nějakou holku, většinou sympatickou, hodnou, ne namyšlenou. A zaměřím se na ni. Zní to asi trochu psycho.. Ale mám najednou pocit, že to má o tolik lehčí než já. Vlastně na ni úplně bezdůvodně závidím. achjo, vůbec to nedává smysl. :D

Tenhle zvyk mi nikdy nevadil. Nikdy jsem nebyla moc závistivej člověk, takže jsem to ani nikdy neviděla jako problém. Možná proto mám i tendenci tohle dělat, hledat ty ideální lidi. Jelikož v mojí hlavě jsem dost dobrá, nemám potřeby se shazovat a neshazuju ani druhé. Mám zase jiné negativní vlastnosti, jenom jsem ráda, že zrovna tyhle ne. 

Každopádně, do dneška se mi hlavou honilo jenom to, jak je každý lepší než já. Ztratila jsem jistotu snad úplně ve všem, na těch pár dlouhých prvních školních dní. Ale mám pocit, že teď se už zase cítím jako já. Zase mám chutit se do toho pustit a vytrvat. Chci si dokázat, že si umím udělat systém a těšit se. 

Realita je taková, že mě čeká poslední rok na střední. Přestože jsem minule psala o spoustě termínů a povinností, což je samozřejmě pravda, čeká mě taky hromada úžasných věcí.

Vybírání maturitních šatů, poslední podzim, Vánoce a jaro na stejné škole s Romeem a všema kamarádama, který už nikdy mít takhle pokupě nebudu. Ples, stužkovák, akce se třídou, moct kašlat na chemii, protože vím, že nějak prolezu.

Čeká na mě tolik krásných dní a večerů! A ano, myslím, že to bude ten nejvíc stresovej rok v mým životě. Ale já se rozhodla, doslova před pár hodinama, při čtení autobiografie Michelle Obamové, že to bude ten nejlepší rok na střední.  

Takže pokud jste měli/máte stejné pocity jako já, uvědomte si, že čas šíleně běží. Nenechte si ty vzácný dny odlítnout jenom proto, že jste na chvíli ztratili jistotu sami v sobě.

Zastavte se, buďte nějaký čas jenom sám se sebou. Vždyť se vlastně vůbec nemusíte cítit tak pod psa, jako se právě cítíte! Napište si seznam všech krásných věcí, které vás čekají. Vymyslete si aktivity, které vám oživí váš školní rozvrch. Zkuste cvičit nebo párkrát týdně chodit na brigádu. Zkuste trávit víc času venku, než na telefonu. Mějte pořádek v povinnostech a pokud vás nějaký předmět ve škole prostě neba, tak se na něj vyprdněte a prostě z něj jen prolezte. Vaši učitelé jsou totiž ti poslední, kterým byste měli něco dokazovat. Vy sami musíte vědět, v jakých předmětech chcete vynikat. A to, že si nějakej učitel myslí, že to musí být fyzika, ke který vás nepojí absolutně nic, nebuďte nešťastní z toho, že nemáte dokonalý známky.

Mějte úžasnej školní rok!!!

nh.