První den čvrťačkou

První den čtvrťáku. 

Bože, zas budu znít jak hysterka, ale mám hrozný nutkání psát. Dostat ze sebe celej ten hurikán emocí, kterej se ve mně točí od tý doby, co jsem vyšla ze školy.

Tolik věcí, které budu muset udělat. Tolik termínů. Tolik novýho. a přitom starýho.

Dneska jsem jela do školy autem a společně s mamkou jsme nabraly ještě kamarádku. Samozřejmě bychom to nebyly my, kdybychom první den nepřišly v 8:05, totálně zpocený a zadýchaný. Celá třída se nám vysmála, díky lidi a ještě jsem našla svoji běžnou lavici napůl plnou. Zjistila jsem, že sedím vedle nový holky, kterou už přes dva roky vídám ve fitku, a ještě jsem se jí nestihla ani představit. supr

Hodina se nekonečně vlekla, už jsem zapomněla, jak dokáže 45 minut trhat žíly. Když už nás naše až moc pečlivá třídní konečně pustila, sešly jsme se s holkama v suterénu a ještě čekaly na kámošku z vedlejší třídy. Rozhlídla jsem se po chodbě plný lidí.

Třeťáci, druháci.. Udělalo se mi zle. Už nebyli žádní jiní čtvrťáci, za které se dalo bez problémů schovat. Teď jsme my ti nejstarší. My jsme ti mazáci, kterým mají být už všechny školní aféry ukradený. Máme se nosit po chodbách s kabelkou a nosem nahoru. Nebo to jsem si aspoň myslela potom, co jsem se koukala na předchozí čtvrťačky. 

Já se tak vůbec necítila. Přišla jsem si jen jako malá holka, která se přimíchala někam, kam vůbec nepatří. Kde ji tak nikdo ani nevnímá. Můj duch sebevědomý holky s úsměvem pro všechny se někam vypařil a jediný co jsem chtěla, bylo prostě vypadnout. Potom jsme si šly sednout do kavárny a když jsme napotřetí konečně našly podnik kde bylo místo, rychlostí blesku jsem si vybrala tu nejsladší horkou čokoládu, jakou měli. Jenže ta kavárna i všechny další byla přeplněná jen lidma z gymplu. Těma známýma tvářema s příběhy, které znám z vyprávění. Pár z nich mě pozdravilo a přestože někteří byli i bližší kamarádi, celá ta kavárna to ještě zhoršila. Ten pocit, že ještě nejsem připravená.

Teď sedím u počítače s hrnkem teplýho čaje, za oknem prší a mně začínají slzet oči. Jak mám tohle sakra zvládnout?

Zoufale se snažím najít v sobě tu holku, která toho už tolik dokázala. Snažím se nabrat odvahu. Znovu objevit to sebevědomí, ten optimismus. Chci najít někoho, kdo mi upřímně řekne, že to zvládnu. Že se nemám čeho bát. A tak radši fňukám na blogu.

Ale vím, že si dokážu pomoct jenom já sama. Vím, že zítra do tý školy půjdu, znovu s úsměvem na tváři. Vím, že to znovu najdu. Že si zvládnu vytvořit rovnováhu sama v sobě i s tím trilionem povinností. Jenom mi je teď hrozně moc zvláštně. Jakobych tyhle pocity prožívala jediná na světě. Jakobych se neměla o koho opřít. 

Romeo má tradičně všechno na párku a já mu nechci kazit jeho pohodářskou náladu, mamce nechci dělat starosti a kamarádkám už jsem dneska brečela na rameni dost. a taky, už jsem ve čtvrťáku, sakra.

Můj plán na dnešní den je rozhodně #metime a co nejvíc dobrýho jídla. Držte mi prosím palce, budu to potřebovat.

nh.