Reset weekend

Zdravím!

Je to tady! Víkend, na který se těším celý týden. Co vám budu povídat, pořád u nás doma doznívala atmosféra z návštěvy N., o které jsem psala v minulém článku a aby toho nebylo málo, skoro na každý den jsem měla naplánovanou brigádu. Jednou u mýho táty v práci, ve fitku za barem, v mým milovaným zdravým obchůdku a všechno to zakončila práce "pořadatele" na včerejším koncertě, který se konal u nás ve městě. Myslím, že větu "Dobrý večer, na balkon tudy po schodech nahoru." jsem řekla tak milionkrát. Celá tahle šňůra událostí mě natolik vysála, že jsem nevěděla, jestli mám mít radost z vydělaných peněz nebo brečet, že nemám čas vůbec na nic jinýho. 

Můj taťka hodně pracuje a já ho v tom neskutečně obdivuju. Miluje svoji práci a občas jí nadřazuje nad všechno ostatní. Poslední dobou zjišťuju, že jsem v tomhle nejspíš po něm a popravdě nevím, jestli na to mám tu správnou náturu. Jestli jsem typ holky, která chce budovat vlastní business a jestli jsem vůbec připravená na to, obětovat tomu tolik času. 

Každopádně, jsem na sebe pyšná. Za necelý půlrok se můj život tak trochu obrátil vzhůru nohama. Konečně jsem našla odhodlání zkoušet nový věci. Ty pravý studentský brigády. Zkusit si stát deset hodin ve stánku na trzích a prodávat kafe. Muset se omlouvat lidem, že jejich vstupné opravdu nezahrnuje vstup na balkon. Naučit se ceny vepřový, kuřecí a krůtí šunky a hlavně, zorganizovat si čas. I když co si budem, to je věc, na který musím ještě pořádně zapracovat.

Tenhle víkend mám zapsaný v diáři jako jeden veliký reset. Potřebuju načerpat sílu, rozvrhnout si školu, přivýdělky a čas s nejbližšími tak, abych neumřela po pár týdnech. Protože jsem si tak trochu jistá, že tímhle tempem bych se brzy vážně zhroutila. 

Právě jsem se vrátila z hodinové procházky s Ypou. Vytáhla jsem svůj těžký zimní svetr, do uší strčila sluchátka s podcastem ŽENÁM a THE COFFEE-CHIC PODCAST, který u mě ovládá první příčku už od té doby, co ho Val vydala. A vyrazila jsem do typického podzimního počasí, které tak moc miluju. Vzduch byl lehký jako pírko a krásně svěží. Zároveň bylo tak podzimně zataženo a pod nohama se mi objevovalo první nažloutlé listí. Ta procházka byla jako vystřižená někde z pinterestu a teď, když jsem se vrátila domů, kde to voní obědem a domovem, se cítím tak moc krásně. 

Poslouchám svůj momentálně nejoblíbenější tématický mix na youtube a po dvou týdnech stresu a napětí si připadám krásně odpočatá. 

Sama na sobě vždycky nejvíc vidím, jak moc mě dokáže ovládat únava. Jak špatně se uvažuje a jak moc to ovlivňuje můj pohled na situace, které se mi dějí. 

Tenhle víkend jsem si vysnila, že u nás přespí Romeo, já udělám nějakou super véču a před spaním si pustíme film s podzimní atmosférou. Ta myšlenka mě tak nějak držela nad vodou, když jsem se prokousávala dlouhými hodinami v práci a když mi ve čtvrtek řekl, že nebude moct, uvnitř jsem se zhroutila jako domeček z karet. Shodou okolností ten den hrozně pršelo a jelikož jsem, stejně jako moje mamka, člověk, kterého často řídí počasí, jediné co jsem si přála, bylo zalízt si pod peřinu a spát až do Vánoc. 

Když mi spolužák o den později řekl, že se na mě nemůže koukat a že vypadám hrozně demotivačně, musela jsem se smát. Takovým tím smíchem ze zoufalství, protože mi bylo fakt na nic. 

Dneska jsem se vzbudila po dokonalým dlouhým spánku. takovým tím, kdy se probouzíte a zase usínáte s pocitem, že nemusíte vůbec nic. Udělala jsem sobě a mamce dokonalou ovesnou kaši a potom si uklidila pokoj. 

Řekla jsem si, že si tenhle víkend nenechám ničím/nikým zkazit. Že zase najdu to svoje vyčilovaný já a pocit, že mě nic nedokáže zlomit. Ani zrušená akce, ani nevychytaný množství práce, ani škola.

A zatím jsem za to rozhodnutí hrozně moc šťastná. Není nic lepšího, než si uvědomit svoje schopnosti a přizpůsobit se jim. Protože to, že žijeme jen jednou, neznamená, že bychom měli každý den dělat něco výjimečného, ale převážně to, co nám bude dávat přesně tenhle pocit.

Štěstí, trpělivosti, lásky a vděčnosti. 

Mějte krásný víkend!

nh.