CVIČÍM !

Zdravím!

Na moment, kdy budu moct napsat tenhle článek, jsem se neskutečně těšila. CVIČÍM! zas.

Můj život je momentálně jedna veliká horská dráha. Seminárka, maturitní předměty, maturitní ples, stužkovací večírek, pomaturitní večírek (co to sakra je?!), extra úkoly od učitelky češtiny, který ovlivní naši známku v pololetí. Nebudu lhát, dlouho jsem nic nedělala. Nějak jsem si zvykala na myšlenku, že je budu muset fakt udělat. Jo, prostě nejsem zvyklá mít školu jako prioritu. A teď jsem byla vhozená do situace, kdy to prostě jinak nejde.

Když jsem si uvědomila, že už je to fakt tady, snažila jsem se jet na sto procent. Učit se, brigádničit, hrát na kytaru, chodit s pejskem a cvičit. K tomu se věnovat přátelům a Romeovi. Hah, už z toho souhrnu je naprosto jasný, že to takhle hladce asi úplně nešlo. Nevěděla jsem, co dělat dřív. Neuměla jsem prioritizovat a ve výsledku se dostala do říjnovýho stavu = trápení sama sebe věcma, který vlastně vůbec momentálně řešit nepotřebuju. Teď je mi mnohem líp.

Mám pocit, že až teďka začínám makat. Moje hlava je srovnaná, myšlenky utišený. Postavila jsem na první místo školu a začala se vážně snažit. Můj cíl je jen jeden = vědět, že jsem udělala všechno, co jsem mohla. To ostatní potom šlo tak nějak samo. Je mi jasný, že nedokážu jet pořád na sto procent a potřebuju odpočinek. Jak mentální, tak fyzický. A tak jsem opět zařadila pravidelné chození do posilovny, tentokrát už ne kvůli postavě. Ale čistě jenom kvůli hlavě. Cítím, jak mi cvičení pomáhá okysličovat duši. Nejen, že jsem silnější fyzicky, ale umím se i nad všechno lépe povznést. 

Za účelem lepšího mentálního odpočinku se také snažím častěji dělat malá sezeníčka sama se sebou #metime nebo bez výčitek strávit hodinku nad kafíčkem s kamarádkou. Teď to možná zní, že toho musím mít opět šíleně moc, ale naopak, cítím se mnohem volnější. Hlavní je teď čtvrťák, ty ostatní věci slouží k tomu, abych měla dost sil k jeho zvládnutí. A teď zpátky k tomu cvičení.

Snažím se neurčovat si napevno dny, kdy chodím cvičit. Většinou, když vím, že mám dvě volné hodiny po škole, sbalím si ráno do školy ještě sportovní tašku a tím tak nějak stvrdím, že dneska do toho fitka opravdu půjdu. 

Tam potom cvičím převážně silový trénink, který mě dokáže odreagovat úplně nejvíc. Na kardio chodím minimálně, prostě jenom proto, že mě fakt neba. :D Většinou ho nahrazuju dlouhými procházkami s pejskem, které mi dávají mnohem víc. 

Co musím říct je, že jsem si vážně zamilovala kombinaci cvičení s vlastní vahou a s těžšími váhami. Baví mě si všechno ztěžovat činkama a zároveň se potit při něčem "intenzivnější", třeba dřepech s výskokem. 

Na závěr všeho nesmí chybět dlouhé protahování. Snažím se vyhradit i pár posledních minut na hluboké dýchání do bránice vleže, které dokáže úplně nejlíp zakončit celou fyzickou aktivitu!

A tak to teď se mnou je. Žiju! A cítím se fakt moc hezky.

Co pro vás znamená cvičení?

nh.