Myslet na sebe | DŮLEŽITÝ #1

Zdravím!

Tak se zase hlásím, tentokrát s tématem, které se mě poslední dobou týká úplně nejvíc. Myslet na sebe. Protože jsem zjistila, že je to něco, co opravdu, ale opravdu neumím. De facto celý minulý měsíc jsem strávila nezdravým přemýšlením. Jestli to, jak můj život funguje je správný. Jestli lidi, kterýma se obklopuju jsou správný a jestli nedávám moc velký důraz na to, co si o mně ostatní vlastně myslí. Jestli jsem dost dobrá a hlavně, jestli někoho nezklamu. 

Dokázala jsem desítky minut sedět, koukat na fotky, který mám všude po pokoji a vzpomínat. porovnávat. Co tehdá bylo a teď mi chybí. Nedokázala jsem se zbavit toho negativního podtónu, který doprovázel všechny mé myšlenky. K tomu se přidaly velké obavy z budoucnosti a voiláá, smutná a zdeprimovaná  je tady.

Po tom všem přemýšlení jsem včera konečně našla východisko. 
Pokud mám několik možností, jak se rozhodnout a vím, že výběr jakékoliv z nich by mi ublížil, nebudu dělat vůbec nic.
A tak jsem se rozhodla začít tak trochu znovu. Možná i proto, že jsem si včera byla posedět s dobrou kamarádkou a vyblinkala jsem na ní veškeré své trable. Pomohlo mi to uvědomit si, že přeci sakra nemůžu strávit celý čtvrťák tím, že si budu stěžovat a litovat se! Na začátku roku jsem si slíbila, že tenhle rok bude party. Že ho nezahodím jen tak. A až teď, třetího listopadu, jsem opravdu připravená to plnit. 
Proto dělám tloustou čáru.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A teď jsem tady. 



Už se nebudu trápit kvůli tomu, co nemůžu změnit. Budu dál žít svůj život a zaměřovat se hlavně na sebe, protože to momentálně potřebuju nejvíc. Totiž úplně nejhorší věc, co takové neustálé negativní myšlení přináší, je fyzická bolest. Moje tělo trpí tím, jak jsem neustále pod tlakem! Nemám chuť k jídlu, bolí mě žaludek, moje trávení vypovídá službu a zadýchám se po vyjití schodů ve škole. A to všechno jenom kvůli tomu, že nejsem schopná přestat myslet.

Teď už to chápu. Musím dát nejdřív dopořádku sama sebe, než budu chtít měnit ostatní. A jsem hrozně šťastná, že to můžu napsat a opravdu to tak myslet.

Máte nějaké tipy, jak se naučit žít víc sám za sebe? Byla bych moc moc vděčná!

Mějte krásnou neděli! 

nh.

Komentáře

  1. Držím palce kočko! Je těžký, hlavně když je člověk zvyklej moc přemýšlet, se trošku zastavit a začít si užívat přítomnýho okamžiku, nemyslet na to co bylo, bude, nemyslet na ostatní a prostě si trošku ,,zasobečkovat". Ale věřím, že to dáš.
    Žijem fakt jenom jednou a až si za 10 let vzpomenem, že jsme se vlastně měly víc věnovat sobě, tak už bude pozdě ;)

    OdpovědětVymazat
  2. To zní jako že se sice zaměřuješ na sebe, ale jenom na to, co se ti nezdá. To chce zaměřovat se na to, co přináší dobré pocity. Na to co baví. A třeba se i nutit mávat rukou nad negativníma blbostma a úmyslně od toho odvádět myšlenky pryč, dokud z toho nebude automatika. Skutečné problémy se řešit musí, ale sebenípání fakt ne.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář!

Přeji krásný den. :)

Mohlo by se vám líbit