Drahá statečná

Drahá statečná,

vím, že teď cítíš neskutečný tlak. Bojíš se všeho, co se s tím rozhodnutím pojí. Bojíš se emocí, který se můžou kdykoli vrátit a zaskočit tě nepřipravenou. Bojíš se pohledů, bojíš se jeho.

Bojíš se myšlenek na to, co už nikdy nebude. Naděje, která je v tomhle případě zbytečná.

Ptáš se sama sebe, pořád dokola, zvládneš to? Nevidíš vnitřní sílu, která tě drží při životě, protože si připadáš tak moc rozbitá. Je to jako když izolepa drží prasklou vodní hráz. Cítíš nejistotu, strach a tíseň. Víš, že pokud někdo začne mluvit, ta pár dny vytvořená izolepa praskne. A všechny ty utišené melodie smutku se rozezní jako gong.

Jakoby někdo do otevřené rány nasypal sůl. Připrav se na to. Protože tam někdo ještě mnohokrát tu sůl nasype a možná přidá i citronovou šťávu. Ale zvládneš to, věř mi.

Přijde smíření. Přijde pocit lehkosti, víry v to lepší. Ta rána se začne hojit a nakonec zůstane jenom jizva. Na kterou si vždycky vzpomeneš s radostí a lehkou myslí. Bylo to krásný. A i přes tu bolest, kterou si občas cítila, přes to zoufalství nemoct nic změnit. ho změnit. I přesto všechno, budeš vděčná. Moc vděčná. Za toho kluka, kterej ti už na začátku střední pomotal hlavu. Za toho kluka, se kterým si prožila většinu školních dní. Zažila spoustu krásnýho. Za někoho, s kým sis rozumněla beze slov.

A nakonec zjistíš, že to není konec. Ty krásný myšlenky tady budou už napořád. Ty vzpomínky nezmizí, podrží tě, když ti bude nejhůř. Zjistíš, že ten kluk tady pořád je a pomůže ti kdykoli to budeš potřebovat. Jenom škoda, že s tímhle ti pomoct nemůže.

Zabere to čas. Spoustu času. A mnohokrát se vrátíš na začátek. Jakobys letěla volným pádem a nevěděla kdy narazíš. Ale věř mi, až dopadneš, už to bolet nebude. A přestože si to nedokážeš představit, budeš se zase dál usmívat. Upřímně usmívat. Bez toho stínu, bez bodnutí v srdci. Podíváš se na něj, na fotky vás dvou a neucítíš nic než vděk. Budeš zase šťastná, věř mi, prosím.

Budeš zase šťastná.

Do té doby buď tou nejlepší přítelkyní, kterou můžeš sama sobě být. Breč, směj se a zase breč. Protože je to etapa, která se nedá přeskočit. Objev veškerou sílu, kterou máš a braň se. Buď opatrná. Slibuješ? Budeš opatrná? Protože teď sama cítíš, že si křehčí, než kdy dřív.

Možná zároveň silnější, než kdy dřív. Na chvilku si odhodila všechny ty naivní lana, který držely něco, co už ztratilo duši. Držely něco nepřítomnýho, vymyšlenýho. vyprosenýho. A teď začínáš znova. obouchaná, střízlivá a občas trochu zhroucená. Ale už teď vím, že tenhle začátek 

bude krásnej a že nebudeš litovat. 

nh.