rozchod.

Rozchod. Bolí to, když to musím říct takhle jednoznačně. Už jsme to zase jenom ty. a já. Naše my je pryč. Ztratilo se pod všemi ranami, kterými jsme navzájem poznamenali naše duše. Pod všemi slovy, který jsme tak možná ani nemysleli. Ale stejně je řekli. Pod nevděkem a lhostejností, které jsi skrýval za nezájem a zaneprázdněnost. Pod každým tvým rozepsaným chatem s jinou. Naše my jsem zničila závěrečným slovem. Slovem, které ukončilo všechno to špatný, ale i to krásný. Nemilosrdně smetlo ze stolu jakoukoli další naději. 

Otočilo mi život vzhůru nohama. Možná zčásti zpátky do normálu, ale občas si přeju neudělat to. Neotočit ho. Dál doufat. trpět. Dojít si pro pár doteků, slov pochopení. Pro všechny ty hezký chvíle, na které teď myslím. Které už nikdy nepřijdou. Možná s někým jiným. Možná za pár měsíců, let. Ale už ne s tebou. Ne v době našeho dospívání. Ne na těch známých místech ve městě ani na školních chodbách. 

Nebudu lhát, často se mi do očí hrnou slzy. Často mívám pocit, že třeba něco změní. Že mě nějakým zázrakem vytáhnou už konečně zpátky nahoru. Jakoby existovala míra smutku, které musíte dosáhnout, abyste se potom zázrakem octli zase mezi těmi optimisty. Lidí s úsměvem na tvářích a beze smutku v očích. 

Často se ptám sama sebe. Jakto, že udělat dobrou věc, tak hrozně. moc. bolí. Mělo by mi být přeci lépe. Měla bych se cítit volná. Bez starostí. Měla bych začít odznova. Ale co si budeme, je mi dost mizerně. V obklopení lidí, které mám ráda, jsem šťastná. Umí mě rozesmát a zároveň propíchnout tím vímjaksecítíš pohledem. Mnoho lidí se mnou sdílelo své příběhy o dobách pádu. A já díky tomu ucítila, že jsou tu se mnou. Že nemusím bojovat sama. 

Ale čím víc se o tom snažím s ostatními mluvit, tím víc si uvědomuju, že je to můj boj. Že za mě nikdo každé ráno nevstane. Že pokud si budu chtít zničit maturitní ples kvůli žárlivosti na holku, se kterou bude tančit, udělám si to jedině já sama. A pokud to vzdám a nechám se unýst nostalgickýma vlnama zpátky k němu, budu to celý prožívat znova. Hlouběji. Beznadějněji.

Možná by se mohli ty rozpolcený myšlenky v mojí hlavě konečně pro jednou shodnout. 

nh.