Přípravy na maturitu !

Zdravím!

Popravdě jsem si dlouho přála, abych dnešní článek nemusela psát. Aby se celý tohle období nějak zázrakem vypařilo a já se mohla zničehonic ocitnout na začátku prázdnin. Ale takhle to prý asi nefunguje.. takže se jdem vrhnout na to, jak se já připravuju na maturitu.

Krátké shrnutí mé osoby

Náladový, psychicky vyčerpaný, občas přemotivovaný, občas v prokrastinaci se topící člověk, který ocení každé objetí a hezké slovo. Tělem i duší absolutně nepřipravený na jakýkoliv další přidaný stres. :) 

A teď vážně.

Co si budeme, maturita přišla v asi tu nejmíň vhodnou dobu. Nebo jsem jen blbý plánovač. A přestože bych si přála vrátit čas zpátky a nemuset teď koukat na hromádku knížek na povinnou četbu, co se mi nakupily na stole, kam je hned po přinesení z knihovny úspěšně odložím a dál si jich nevšímám, tak vím, že teď nebo nikdy. Taky vím, že je to úplně skvělý způsob, jak se z tohohle začarovanýho kruhu dostat. Focus na učení a přijimačky na vejšku je fajn rozptýlení. Už se slyším za pár týdnů, až prozřím  s tím, že maturita nemá být jen rozptýlení. :)

Každopádně, teď už opravdu. 

Vlastně abych pravdu řekla, připravuju se docela aktivně. Jako státní jsem si vybrala angličtinu a školní hudebku a zsv. Z angličtiny mi zbývá zpracovat už jenom pár otázek a ze zsv mám zhruba třetinu. Na hudebce jsem ještě tolik pracovat nezačala, ale na semináři řešíme v podstatě jenom otázky, takže jenom ty samotné hodiny mi hodně pomáhají.

Celkově nemám ani takový strach z maturity jako z přijímaček. Naše skvělá třídní nám pořád opakuje, že když se nikam nedostaneš, tak ti nezbyde nic jiného, než jít makat. Tahle věta mi běhá hlavou a hrozně mě děsí. Ani ne tolik ta samotná práce, ale spíš ten neskutečnej zlom. Uvědomění, že jednou už nebudu student. Nebudu dítě. Nebudu moct tohle a tamto. Najednou budu muset můj život vyplnit skutečným posláním, které si sama najdu. Už nebude můj veškerý volný čas vyplňovat vzdělání. Už se nebudu mít za co schovat. Všechno to prolíná strach z toho, že nebudu dost dobrá. Že zapomenu na svůj sen napsat knížku, kterej tam ve mně pořád někde je. Že zažiju další zradu a já nechci být zrazená. A nechci zrazovat. 

Zkrátka, záleží mi na tom dostat se na vysokou. Chtěla bych znovu zažívat pocit, jít do školy s tím, že se na to učení těším. Upřímně těším. Chci na každou otázku mojí babičky, jestli mám ráda školu vykřiknout, ano! Miluju učení. Stejně jako ta malá holčička, kterou jsem byla před deseti lety. Nechtěla bych ukončit studentský život s tím, že mi toho gympl, co se znalostí týče moc nedal. Chci odejít ze školy s pocitem dobře odvedené práce a právě proto vidím ve vysoké nový začátek. 

Přesně za 14 dní mě čekají OSP zkoušky a já je nechci zanedbat. Přestože na můj vysněný obor budu muset psát ještě něco jiného, chci se dobře připravit. Přeju si vědět, že jsem ze sebe dostala všechno a můžu být pyšná. Protože ten pocit ve škole už skoro neznám. Všechno dělám jenom napůl. Tak aby se neřeklo, abych prolezla s trojkama. Už nevidím ten dar, že do nějaký školy vůbec můžu chodit. A ani to, že je to podle všechno nejkvalitnější škola v okrese. Nevážím si toho. Protože, je to přece jen škola.

V mé 90denní výzvě mám cíl, neprokrastinovat a průběžně se připravovat na maturitu. Z nějaké části plním oba dva cíle nejvíc, jak můžu. Ale vím, že jako celek, bych se mohla snažit mnohem víc. Ten hlas, odlož to na později, má pořád obrovskou sílu. A tak se teď chci zaměřit hlavně na to. 

Víte, už jsem v bodě, kdy je mi fajn. A někdy je mi fakt hrozně. A někdy si přeju tančit. Ale většinu času je mi fajn. Teď už vím, že zahojit se, mi pomůže jenom čas a láska sama k sobě. Proto jsem šťastná, že si dovolím konečně zaměřit pozornost i na něco jiného. 

V pondělí budu mít za sebou prvních 30 dní a tak zkusím tenhle víkend dohnat to učení, abych mohla do nové třetiny vstoupit s dobrým pocitem.

Jak jste na tom vy s vašimi cíli?

Vaše, nh.a