Šanci začít máš před očima

Zdravím !

Jsem hrozně moc šťastná za to, jak se to všechno vyvíjí. Jak je většina lidí solidárních, učitelé posílají povzbudivé maily a všichni sdílí spoustu návodů a workoutů. Vietnamci vyváří pro všechny, na kterých momentálně naše země stojí. Kupa lidí předává ostatním každodenní dávky motivace a snaží se ostatní rozesmát pomocí memíček. Víte, miluju na lidech ve svý zemi to, jak se dokážou stmelit a hledají pozitivno téměř ve všem. Možná bude někdo z vás namítat.. Ano, taky jsem viděla spoustu zpráv/přístupů, nad kterými jenom protáčím oči, ale je důležitý se jimi neobklopovat. Věřte mi. Pozitivní lidi tvoří pozitivní svět.

A jelikož je to teď všude kolem mě a hlavně všude ve mně, chtěla bych vám říct, jak moc důležitý je využít toho, že můžeme začít. Začít myslet jinak. Začít plnit to, co tam někde v sobě nosíme a ignorujeme. Dneska jsem si psala po dlouhé době s kamarádem, který se mě ptal, jak se mám. A víte co? Já si uvědomila, že se mám fakt krásně!

(pinterest) jsem dojatá, aneb. když citát padne jak prdel na hrnec.

Došlo mi, že jsem skoro na konci druhý třetiny 90denní výzvy a už se mi povedl splnit největší cíl. Zahojit se. Neříkám, že občas nepřemýslím. Ale ta propast otázky co by kdyby, do které jsem poslední měsíce pořád padala, je zacelená. Já jsem zacelená! A myslím, že teď je možná ta nejvhodnější chvíle podělit se s vámi o tu sílu, kterou teď cítím.

Ačkoliv světem cloumá obrovská krize a každý z nás je tím z nějaké části ovlivněn, stejně máme všichni pořád své problémy. Už ne ty malicherné, ty totiž, doufám, že u nás všech! s vážností situace zmizely. Ale ty těžké. Problémy, které nám způsobují smutek, splín nebo zoufalství. A tak bych vám chtěla říct jednu věc. 

Každý den máte šanci začít ty problémy řešit. Každé ráno po probuzení máte možnost si vybrat. A každá statečná volba vás posune o kousek blíž.

Ani nevíte, jak je mi krásně. Jako bych do své vnitřní prázdnoty zase nalila život. A sama se teď divím, jak jsem to všechno mohla nechat zajít tak daleko. Proč mi trvalo tak dlouho říct stop? Proč jsem sakryš ignorovala všechnu tu bolest, která na mě doléhala čím dál silněji. Jak jsem mohla zapomenout sama na sebe?

Ale vlastně to naprosto chápu. Totiž, co srdce rozhodne, to hlava neovlivní.

To volno, které teď mám, mi toho spoustu dalo. Přijde mi, že jsem tak nějak našla a pořád hledám, cestu k sobě. A musím říct, že jsem ušla obrovský kus! Je neskutečný, jak nám hezký přístup sám k sobě dokáže tolik věcí ovlivnit. A jak trocha nově vybudovaného sebevědomí může ukázat úplně nový úhel pohledu. Nejsme tu přeci od toho, abychom doma brečeli do polštáře!

A tak bych vám chtěla dodat odvahu. Protože každý z nás si zaslouží cítit štěstí uvnitř sebe. Zároveň nikdo nemá právo cizí štěstí uhasit, nechat jenom prázdnou schránku. Z toho vyplývá jediné, pokud máte ve svém okolí někoho, kdo hasí vaše štěstí, nechte ho odejít. Opravdu vám za to nestojí.

Tak se držte!

Vaše, nh.<3