Pálava 2020

Zdravím!

Rovnou bych se chtěla přesunout do 15.7., dne, kdy jsme s mojí mamkou vyrazily na Pálavu. 

Byla středa, takový ten pravý letní den, kdy byste se nejradši s kamarády vykydli u bazénu a nedělali vůbec nic. Byl to taky den, kdy na mé vysoké škole probíhalo zasedání komise, při kterém měli rozhodnout o přijetí nebo nepřijetí uchazečů - tedy i mě. Takže ve zkratce, horký letní den s hořkou příchutí mírné nervozity. 

Projely jsme rozpáleným Brnem a konečně se před námi začala otevírat pravá moravská krajina. Zrekonstruované statky, barokní kostely, drobné kapličky posazené u cest. A taky nádherná slunečnicová pole. V tu chvíli jsem si řekla, že až budu mít jednou vlastní zahradu, slunečnice tam nebudou smět chybět. Po další hodině cesty jsme dorazily na první destinaci. Zatopený lom na Janičově vrchu, kam jsme s radostí vlezly a zchladily se po dlouhé cestě. Až zpětně jsem zjistila, že se z tohohle místa stala jakási instafriendly atrakce. Já měla bohužel vybitý mobil, takže žádnou fotku nemám, haha. Do našeho kempu Jáňův dvůr asi 15 kilometrů od Mikulova jsme dorazili asi o hodinu později. Musím říct, že tohle byla láska na první pohled. Spíš než klasický kemp to byl zachovalý statek s párem koz a spoustou ovocných stromů. Na dvoře stála spousta piknikových stolů a všude se linula vůně koláčů. Postavily jsme stan, přenesly z auta asi milion polštářů a dek a zamířily na večeři. Konečně jsem ochutnala domácí kozí sýr a musím říct, že ten z Kauflandu se mu absolutně nemůže rovnat. 

Jelikož bylo teprve okolo šesté, znovu jsme sedly do auta a vyjely směr Mikulov. Byl to ten pravý letní večer, při kterém byste vydržely sedět na zahrádce restaurace se sklenicí vína až do noci. My zamířily na Svatý kopeček. Místo, které se tyčí nad Mikulovem jako strážný maják. Cestou jsme míjely zastávky křížové cesty a já se nemohla vynadívat na stále se zvětšující pohled na okolí. Když jsme dorazily na vrchol, otevřel se nám jeden z nejhezčích výhledů, který jsem kdy viděla. 

Křížová cesta na Svatém kopečku

Téměř vrchol Svatého kopečku

Výhled na Mikulov a jedna vysmátá já

<3

Druhý den jsme si nacpaly pupky kempovou snídaní a vyjely na Pálavu. U toho jsme se opět zvládly ztratit v Mikulově. Pálava mi hrozně připomíná Říp. Je to pohoří, které do svého okolí vůbec nezapadá. Místo, které jakoby někdo přemístil odjinud. Nahoru jsme jely mezi rozsáhlými vinicemi, které člověka nutily zpívat si v duchu Víno od Chinaski a mně pořád dávaly nutkání vzít pravítko a změřit rozestupy mezi řádkami. Všechno to vypadalo tak moc přesně! Dojely jsme do Pavlova, nejznámnějšího, vínem nabitého města na Pálavě. Zaparkovaly jsme co nejvýš to šlo a vydaly se na procházku na zříceninu hradu Děvičky. 

Pálavské vinice

Zřícenina hradu Děvičky

Z Pavlova to bylo asi 20 minut cesty do Lednice. Slavný a krásný lednický areál. Byla to tak trochu zastávka mimo náš plán, ale nakonec jsme se s mamkou shodly na tom, že opravdu stála za to. Prošly jsme si lednické zahrady, okukovaly nádhernou architekturu celého zámku a já se dojala při poslechu dvou lyristek, které v nádherných sukních seděly nedaleko zámku, hrály a zpívaly. Přemýšlela jsem taky nad tím, že pokud bych si mohla vybrat, kde bych hrála své skladby na kytaru, bylo by to přesně tady.

Po Lednici následovaly Valtice. Městečko plné kaváren a restaurací s nádherným zámeckým areálem. Tam jsem udělala mamce radost a svolila k zámecké prohlídce. Před prohlídkou jsme se usadily v čokoládovně/kavárně v zámku a doslova zažily cukrový nebe. Nejen, že jsme dostaly čokoládový bonbonek ke kávě, ale i mlíčko bylo v čokoládovém mini košíčku a aby toho nebylo málo, ještě jsme si objednaly laskonky se zmrzlinou. I tohle byla jedna z mnoha chvil v mém životě, kdy jsem cítila, že to jediný co v životě opravdu potřebuju, je výborný jídlo a dobrá společnost.

Mlíčko i s košíčkem se nedožily fotky

Spoko mamuš <3

Poslední den naší výpravy jsme začaly v klidu. Vybalily jsme snídani, kterou jsme si koupily minulý večer a pár desítek minut si jenom četly a odpočívaly. Tyhle rána mám nejradši. Rána plná klidu, ticha a pohody. <3

Trochu jsem se domnívala, že se ten den dozvím informace o přijetí nebo nepřijetí, takže celý pátek opět narušovala ta pachuť nejistoty, ale snažila jsem se jí zahánět. Náš plán pro ten den byl Mikulov jako takový. A tak jsme sbalily stan, natahaly všechny věci natřikrát do auta a vyjely. První zastávka v Mikulově byl samotný zámek. Na náměstí jsme si na zahnání únavy koupily výborný cappuccino a ještě výbornější zmrzku a usadily se s tím přímo pod zámek. Sledovaly jsme turisty chodící okolo. Zájezd důchodců nebo malého kluka, ze kterého stoprocentně jednou vyroste lovec holek, protože už teď měl perfektně padnoucí mini džíny levis a lišáckej výraz. Nakonec jsme prošly ještě centrum, daly si obídek a nakoukly do židovského hřbitova. 

Informace o přijetí jsem se samozřejmě za celý den nedozvěděla, takže veškerý stres byl naprosto zbytečný. Každopádně teď už to vím a víte co? VZALI MĚ TO BRNA! Doteď je to pro mě hrozně nereálná představa. A když mi dneska kamarád napsal, jestli s ním nebudu chodit cvičit a jestli nenajdeme nějaký fitko, chvíli mi trvalo, než jsem to vstřebala. opravdu jdu do Brna.

Děkuju, že jste dočetli až sem! Celá Pálava byla nádherná. <3

Užívejte prázdniny!

Vaše nh.