confused

 Zdravím!

Tenhle týden zatím trávím hodně klidně. Potom, co jsem se vrátila ze seznamováku, mi nebylo úplně dobře. Začal ten klasický koloběh letoška. Cítíte, že nejste oukej, začnete přemýšlet s kolika lidmi jste se v poslední době viděli, je vám ještě hůř a po pár dnech se rozhodnete jít na test. Já byla dneska, tak mi prosím držte palce. 

Tak jsem poslední týden hlavně ležela. Dokoukala jsem druhou sérii Money Heist, chodila na procházky s pejskem, koupila jsem si nový legíny na cvičení (https://aktin.cz/gym-glamour-leginy-seamless/l-bordo-melange-27924 <3) a prostě relaxovala. Nebudu lhát, po pár dnech mě to přestalo bavit. Klasicky jsem myslela na to všechno, co bych mohla dělat, kdybych se cítila fresh. Hodně na mě padal stres z toho všeho. Asi jako na nás všechny. Nevím, jestli do školy nastoupím nebo ne. Nevím vlastně nic moc. 

Tady bylo tak moc lehký se jen tak smát a neřešit! <3

Cítím, že se zase zavírám do sebe. Že mám zase ten strach scházet se s větším množstvím přátel v uzavřených prostorách. Protože vím, že bych se zase stresovala. A nemohla se s čistým svědomím sejít s babičkou. A vlastně je to asi rozumný. Ale na druhou stranu, já chci žít. Jak mi před chvílí napsal můj dobrej kamarád, můžu se buď úplně zavřít doma, nebo normálně žít. Já si to všechno uvědomuju, jenom asi potřebuju víc času na přechod do "normálu" z tý jeskyně mýho pokoje. 

Ale na druhou stranu, nechci se tím nechat ovládnout. Nechci si nechat protýct moje nejoblíbenější roční období mezi prsty. Chci si užívat podzimní vítr a barevný listí a procházky a tu novotu začátku školního roku. Online vlastně. achjo

A tak se snažím chytat všechen hygge vibe, co jde. Pouštím si moje oblíbený spotify autumn acustic playlisty a těším se, až si zas půjdu zacvičit. Až zase zjistim, že lidí se není třeba bát a že pokud se udržujeme zdraví, hlavně psychicky, tak jsme na nejlepší cestě ke štěstí.

Někdy mám pocit, že tak trochu neumím slovy vyjádřit, jak se cítím. Neumím poskládat věty tak, aby mi ostatní porozumněli v tom smyslu, ve kterém bych to potřebovala. Často mi řeknou to, co slyšet nechci. I když v hloubi duše vím, že bych právě tohle měla poslouchat nejvíce, jelikož mají pravdu. Stejně hledám to ujištění. 

Chápu tě, neboj se, všechno bude dobrý.

 Jenže to by pak nebyli ti praví. Víte, lidé, kterým na vás záleží se nespokojí s tím, že vás odbydou něčím takovým. Budou se vám snažit vysvětlit svůj pohled. Který paradoxně i vy cítíte jako ten správný, jenom si to nechcete přiznat. Protože zdi vašeho ega jsou někdy tak strašně vysoký a pevný.

A tak bych si tu jen chtěla odložit jednu velikou prosbu.

Buďme na sebe hodní. Na nás samotné i na lidi kolem nás.

 Jsem tak moc vděčná za tenhle prostor. Za tenhle kousíček internetu, který patří jenom mně a mým myšlenkám. Protože mi tak nějak pomáhá vyznat se sama v sobě. 

nh.