Mimo komfortní zónu | done!

 Konečně je to tady.

Ten vzduch, který v sobě nese trochu mrazivý podtón. Hned po balíkách slámy na polích je to první známka toho, že léto končí. A tak je možná na čase se ohlídnout zpátky. Konkrétně na to, jak se mi vydařila moje výzva na tohle léto.

Vystupování z komfortní zóny.

Start léta 2020 byl tak nějak jinej asi pro každýho z nás. Kupa lidí ten začátek pomalu ani nerozpoznala, jelikož po měsících volna ztratil vyjímečnost. Já byla v té druhé kupě. K padnutí vyčerpaný maturant, co už se nemůže dočkat klidu a volna. 

Do léta jsem vkročila se zvláštním pocitem stereotypu. Bála jsem se, že nebudu mít co dělat a že ty tři měsíce zbytečně zahodím. 

Přála jsem si, aby to bylo nezapomenutelný. Abych se kdykoliv během prvních nejistých týdnů na vejšce mohla podívat do alba a vzpomínat. Chtěla jsem se vidět se všemi důležitými lidmi a zkrátka a dobře, vytřískat z toho maximum. 

A tak jsem vymyslela "Out of the comfort zone challenge". 

Pravidla byla úplně jednoduchá. Vycházet ze svý komfortní zóny pokaždý, když se naskytne příležitost. Teď stojím tady. Silnější, plná dojmů, sebevědomější a hrozně moc šťastná. 

6. 7. 2020

Jsem ve 3:55 vystoupala na Sněžku. Ani jednou jsem během tříhodinové cesty po nerovnoměrných kamenných schodech nelitovala! Nohy zaply autopilota, zimní bunda chránila před větrem, svačinky z domu postupně plnily bříško a mysl se pomalu ale jistě čistila. Už z dálky jsme moc dobře věděli, že žádný východ slunce nebude. Mlha jakoby chtěla pohltit celý svět. Ale nevzdali jsme to. Vystoupali jsme až na vrchol, málem se nechali odfouknout, takovej fukec jsem nikdy nezažila! a dokonce chvíli pobyli v závětří a pustili si oslavného Kaliho.

11. 7. 2020

Sobota, den oslavy mého kamaráda. Jiným slovem, párty jako prase pro sto lidí. Na první pohled to s mojí výzvou asi moc nesouvisí, ale give me a second! Jsem holka. A jak všichni víme, každá holka potřebuje mít na akci svoji kamarádku se kterou ví, že ji nikdy v ničem nenechá. Já šla na tuhle party sama, jenom s kamarádama ze třídy. Tušila jsem, že tam budu jedna z nejmladších a taky to tak bylo. Bála jsem se, že budu sedět v koutě a jen tiše pozorovat celou situaci. 

Nakonec nejen, že jsem absolvovala svůj první vítěznej turnaj v beer pongu, yeeeey!, ale ještě jsem poznala pár super lidí, malinko se opila a nakonec zpívala z plných plic společně s přeživšími známý vykopávky.

18. 7. 2020

Přijala jsem pozvání na zmrzlinu od úplně neznámýho kluka a podařilo se mi nezakopnout, nepokydat se ani říct něco nevhodnýho. Tohle beru jako jeden velký bodík pro moje sebevědomí! :D

26. - 29. 7. 2020

Vstávala dobrovolně brzy ráno, abych mohla ťapkat dvacet kiláků dlouhý túry po kopcích Šumavy.

30. 7. 2020

Nebála jsem se oslovit nové lidi na zápise mé vysoké školy. A našla jsem holčinu, díky jejíž radám mám ve všem jasno!

2. 8. 2020

Vydala jsem se do Prahy na setkání s mojí Eli. <3 Po téměř pěti letech virtuálního přátelství jsme se našly, snědly jsme co se dalo a položily další kameny skvělého přátelství!

9. - 13. 8. 2020

aneb. Tatry 2020. <3 

Výlet, kde jsem nejen vylezla poprvý na skálu, ale taky jsem zdolala svou úplně první ferattu! Přelezla jsem vršek hory v Bystrém sedle, bod 2 300 metrů nad mořem. A pak v aqua parku sjela jeden z nejšílenějších tobogánů v mým životě. Zároveň mě ani nenapadlo dělat si nějaké starosti ohledně mé postavy v plavkách.

29. 8. 2020

Vydala jsem se na sraz s budoucími spolužáky z oboru. Musím říct, že čekat na lidi, o kterých netušíte, jak vypadají, na přeplněným nádraží je neskutečně stresující a trapný. Nakonec ale všechno dobře dopadlo. Došlo i na vínečko! A já si jsem už teď jistá, že s některými lidmi jsem určitě nebyla na kafíčku naposledy. 

Stala se taky spousta drobností. Učila jsem se nebát oslovit cizí lidi s nabídkou pomoci, většinou starší paní s taškami nebo kufry. Navazovala jsem oční kontakty s hezkými cizinci, to se btw píše mnohem snadněji než provádí. Jen si to zkuste! A taky jsem se párkrát zapovídala se staršími lidmi ve vlaku. Konkrétně na cestě za mým kamarádem do Prahy. Z těch rozhovorů si pamatuju skoro všechno, ale vypíchnout bych tady chtěla jednu věc.

"Život je moc krátký na to, abyste ho trávili se špatnými lidmi, na špatném místě děláním něčeho, co vás nedělá šťastnými. Cestujte, slečno, jak jen to půjde! To my když jsme vyrazili s kamarády do Ruska..."

 A tak. <3

Tohle léto bylo úžasný. A co se týče mé výzvy, rozhodně nekončím. Zjistila jsem totiž, že za hranicí té mé útulné bubliny se často dějou neskutečný věci. 

Přeju všem úspěšný vstup  do školního roku!

nh.