SEZNAMOVÁK 2020 | covid free, zatím

 PŘEŽILA JSEM.

Jo jo jo, mám za sebou seznamovák! A upřímně, teď tu sedím s čajem, po dvanácti hodinách spánku a snažím se si všechno tak nějak urovnat. 

Hrozně moc jsem se bála jet. Věděla jsem, že tam nebudou moje holky a slyšela jsem nespočet historek. Jak tam všichni pijí se všema, baví se se všema, mají něco se všema. A tak jsem byla zkrátka.. vyděšená. Přidal se k tomu celej ten covidovej opar a tadá, byla z toho probděná noc před dnem odjezdu. 

Do vlaku jsem ráno vcházela s pocitem, že mám aspoň pár jistot. Holčinu, která se mnou pojede kus vlakem a dva kluky, se kterými jsme si přes facebook domluvili odvoz z Brna do Pasohlávek. Za tyhle rozhodnutí jsem doteď hrozně vděčná, jinak bych je totiž třeba vůbec nepotkala. Takhle jsem tam už od začátku měla skupinu fajn lidí, na které se postupně nabalovali další. 

Bydleli jsme v bugalovu pro čtyři. Během celýho pobytu se k nám ale přistěhovaly ještě dvě matračky, takže nás tam nakonec spalo šest. Měli jsme vlastní koupelnu i kuchyň. Malou terásku s výhledem na nádrž a naprosto boží počásko.

První den byl organizační. 

Čekali jsme dlouhé fronty na zápis a na výběr předmětů. My si zaplatili degustaci vínka. Taky jsem si dala cider a začla se motat už v 10 ráno kvůli tomu sluníčku. Po tom, co jsme se zabydleli, chvíli si jen tak povídali a hráli na kytaru, jsem cítila velkou úlevu. Přišlo mi, jako bychom se znali hrozně dlouho.

 

Oficiálně nás přivítali a rozdělili do skupin podle fakult. Hráli jsme hry a potom se šli všichni vykoupat. Musím říct, že nic jinýho jsem v tu chvíli nepotřebovala. Jen studenou vodu, sluníčko a klid v duši. 

Večer se konala první party. Začal mi chutnat jagermeister a taky jsem se naučila tančit s rouškou. Taky za mnou přišel cizí kluk, nastavil mi ruku a oslovil mě jménem. Na můj překvapený výraz odpověděl, že četl moje komentáře na facebooku. Holt, dnešní doba je fakt úplně jinde. :D Moje předsudky k seznamováckým party se změnily o 180 stupňů. Jasně, byli tam lidi, kteří neskončili vůbec dobře. Byli tam i lidi, kteří neskončili ve své vlastní posteli. Ale většina lidí si to přišla prostě jen užít. Zazpívat si, zatančit, čti: zpotit se jako prase a jít v poklidu spát. 

Pondělí začalo znovu teambuildingem. 

Ptali jsme se instruktorů na nejrůznější bary a hospody po Brně. Na to samé téma pak byla i přednáška a já si napsala na bucket list pár míst, kam se určitě během studia podívám. Celý den bych označila jako jeden velkej čilec. Poflakovali jsme se na pláži, jedli nanuk, koupali se a při lovení štik se seznámili s dalším člověkem. Co mě na týhle akci překvapilo asi nejvíc je to, jak strašně lehce se člověk seznámí. Doslova kdekoliv. Večer jsme si sedli k vodnici v chill out zóně, kde se k nám přidali další lidi. Seznámila jsem se s jedním klukem, říkejme mu blonďáček, vlastně jen proto, že měl strašně skvělý ponožky a miloučkej výraz. Večer byla UV party, kterou jsme si užili stejně, jako party den předtím. 

Úterý se neslo ve znamení aqualandu. 

Jo jo jo, nejvíc covid friendly místo, taky mě to hned napadlo. Ten den byl nádhernej. Poflakování v bazénu, ledová káva, skupinovej tanec v bazénu, další frappé a dlouhý povídání na sluníčku. Na závěr jsem si dala s blonďáčkem drink ve vodním baru, kterej byl hrozně výbornej! Gin+jahodovej sirup+smetana. MŇAM! 

Večer se zas ohlásil božským západem slunce. Jako ostatně každý den. Nás čekala degustace. Co vám budu povídat, pokud jsem se některý den opila, tak to bylo dneska. Po čtyřiceti minutách jsem byla navátá a na večeři jsme všichni odcházeli s tak pětkrát vyšší hlasitostí, než obvykle. Po večeři jsme si dali vodnici a já prokecala s blonďáčkem snad celou věčnost. Nevím, co mě k tomu klukovi tak táhlo. Pořád jsem cítila potřebu povídat si a usmívat se na něj. Hlavně, kdybyste viděli ty oči.. Na závěr večera jsme šli na slam poetry, o které jsem do té doby neměla ani ponětí, a teda.. doporučuju všema deseti! 

Středa, aneb. poslední celý den byl nejzajímavější.

Po ovíněném včerejšku jsme se ráno vzbudily brzy a nenapadlo nás nic lepšího, než ranní plavání. Slunce vypadalo jak obří ohnivá koule a voda vlastně nebyla vůbec tak moc studená. Další letní zážitek done!

Dopoledne jsme byli na přednášce o prokrastinaci, která mi v pár věcech docela otevřela oči. Třeba v tom, jak často si vlastně na něco stěžuju. Jak se lituju. Že jsem unavená, že je hnusný počasí, že nemám ve věcech progress. A pak jsou tu lidi, které život zahnal do úzkých a musí makat 24/7, aby uživili rodinu. Nebo ti, kteří makají na projektu od rána do večera modlí se za to, že se jim to jednou vrátí zpátky. Tím nechci říct, že by si člověk neměl odpočinout, ale sama moc dobře vím, jak dokážu občas fňukat. :D 

Odpoledne se všichni těšili na "thirsty games". Přesně akce, kvůli který jsem se bála na seznamovák vůbec jet. Spousta alkoholu. Ale víte co? S kamarádkou jsme se hecly a teď vůbec nelitujeme! Nakonec to nebylo ani tak šílený, zjistila jsem, že má pivní exovací výdrž je poměrně obstojná a po dlouhý době ve mně zažehl sportovní duch. Nakonec jsme nic nevyhrály, ale i tak nám bylo skvěle. Na stanovištích nás povzbuzoval zbytek party a celý to bylo hrozně moc fajn. Cítit, že tam máte ty svý lidi. Tenhle pocit jsem tam měla často a byla jsem za něj šíleně vděčná. 

Poslední večer stál za to. Na programu byla silent party, neboli tichá party s hudbou pouze ve sluchátkách. Pokud budete mít někdy možnost, rozhodně to zkuste! Je to fakt zážitek. My se znovu usadili k dýmce a relaxovali. Hráli jsme nikdy jsem, zpívali, tančili a tak. Ani ten den jsme to nepřeháněli a vyrazili spinkat těsně po půlnoci. Musím říct, že jsem vůbec neprotestovala.

Poslední den byl znakem loučení a uklízení.

Venku se ochladilo, takže společně s koncem seznamováku přišel i konec léta. Když jsme potom všichni čekali na louce na závěrečné focení a my seděli s naší partou v kroužku, bylo mi to líto. Uvědomila jsem si, jak moc jsem dokázala vypnout. Neřešila jsem vůbec nic. Po celý den jsem tělo prolívala ciderem, dobrým jídlem a skvělou společností. A jak pořád dokola opakoval můj kamarád, byla to krásná dovolená. Ale to hlavní co jsem cítila, byl nový začátek. Věděla jsem, že se znovu sejdeme. dříve nebo později, vzhledem k situaci:). 

A tak jsem se vrátila domů šťastná, unavená, ale zároveň odpočatá. Konečně trochu víc připravená čelit tomu všemu. S hlavou plnou vzpomínek a bezstarostnýho pocitu. 

PS: S blonďáčkem se samozřejmě nic nestalo a už teď je mi jasný, že to není kluk pro mě, ale díky těm očím pro něj budu mít asi navždycky slabost. haha 

Mějte se krásně a dávejte na sebe pozor!

Vaše

nh. <3