Podzim a začátek semestru

Zdravím!

Je to tady. Za pár dní mi začíná škola. 

Vlastně se toho moc nezmění, první semestr strávím doma. Jako většina vysokoškoláků. Abych byla upřímná, moc mi to nevadí. Mé já, které nemá rádo změny se vlastně přímo tetelí v tom, že si nebude muset na nic nového zvykat. Na druhou stranu mám strach, že o něco přijdu. Člověk by měl totiž nejradši od všeho trochu. Ale potom, co jsme si jako maturanti prožili na jaře, jsem vlastně v klidu. Zjistila jsem, že jediný co potřebuju, je jistota. Teď konečně vím, jak bude semestr probíhat a nemá smysl se v tom nijak víc ďoubat. Všichni jsme na stejný lodi.

pinterest

Poslední dny mi hlavou pořád běhá jedna jediná otázka. Vybrala jsem si správně? Víte, když se hlásíte na vysokou, jste rádi za každý nápad. Tak usilovně přemýšlíte nad tím, co by vás mohlo bavit, že potom čapnete to první, co se vám zdá ucházející. Když už si konečně vyberete, jste rádi, že znáte odpovědi na neustálé otázky ostatních. A taky si připadáte klidnější. Konečně vím, co se sebou. Pomalu si zvykáte na obor, na který jste se zapsali a už vás ani nenapadne myslet na něco jiného. To období stresu u přijímaček už si nechcete nikdy prožít. 

Jenže před pár dny se mi začal v hlavě ozývat tenký hlásek. Jsi si jistá? Vzpomněla jsem si na obor, na který jsem myslela už před rokem. Obor, který mě fascinoval a u kterého jsem cítila ten zvláštní pocit jistoty. Nutriční terapie. Obor, na který jsem se na začátku čtvrťáku donutila zapomenout, protože já a chemie? to nee... Měla jsem spoustu jiných starostí a věděla jsem, že doučit se čtyři roky chemie za pár měsíců je pro mě absolutně nereálný. A vlastně jsem se asi bála. Bála jsem se, že do něčeho vložím úsilí a nakonec to bude k ničemu. Vzdala jsem to předem.

A pak jsem se v červnu dostala do situace, kdy jsem se musela naučit gympláckou matiku za pět dní. Pět dní. Tou dobou jsem neměla jistý vůbec nic. Přijímačky do Brna se mi ne úplně povedly a jediná další škola, na kterou jsem si podávala přihlášku, bylo UHK. Přijímačky z matiky a z angličtiny. Byla jsem v situaci, kdy mi nic jiného nezbylo. Prostě jsem si zapla všechny lekce ISIBALA a počítala a počítala. Na přijímačky jsem pak jela s hlavou plnou vzorců a postupů, které jsem díky vlastní píli pochopila milionkrát rychleji než po hodinách na gymplu. Nakonec jsem já, matematická lemra, skončila asi v první třetině přijatých.

A to jen díky tomu, že jsem chtěla.

Takže jo, jsem asi spíš líná. Líná začít s něčím novým. Hecnout se. A trochu mě mrzí, že po létě, kdy jsem tolikrát dokázala vylízt ze svý komfortní zóny a zrealizovat boží věci, pořád nedokážu tuhle zásadní věc. Dělat naplno to, co cítím, že bych chtěla dělat. Vybírám si lehčí možnosti a v hlavě mám pořád tu větu, že někdy v budoucnu.

 Přitom je to vlastně tak jednoduché. Posadit to na vršek vašeho seznamu priorit a začít.

Teď odpočítávám dny do začátku semestru a nemůžu se dočkat, až se budu zase učit. Ten pocit vědění mi totiž zatraceně chybí. Je to něco, co mi dává neustálou pozitivní energii. Buduje sebevědomí a sebelásku. Důvod, díky kterému můžu být pyšná sama na sebe.  

Tak uvidíme, jak to všechno dopadne. Po tom, co mi test ukázal negativitu na covid jsem si řekla, že už se nenechám jen tak něčím rozhodit. Začala jsem zase pravidelně cvičit a je neskutečný cítit, jak se síla pomalu vrací a já se nezadýchám po pár opakování. Zároveň si fakt hodně užívám letošní podzim. Miluju ten čerstvý vzduch, ve kterém je cítit směs zimy a vlhka. moje vlasy teda trošku trpí, ale co už. Pomalu ale jistě maratonuju Harryho Pottera a stihla jsem i pár horkých čokolád. Zkrátka, je důležitý hledat pozitiva. Na nutriční terapii myslím hodně, tak možná i konečně překonám ten zatracený strach!

Co vy a začátek školního roku?

S láskou, 

nh. <3