První dny v Brně

 Zdravím!

Tak jsem to zvládla. Strávila jsem pár dní ve svém univerzitním městě, zajistila si věci na studijním, neztratila jsem se a zároveň se znovu viděla s novými kamarády ze seznamováku! 

Mise splněna! yeyyy

Těch pár dní mi hodně pomohlo udělat si obrázek o světě, který byl doteď jenom v mé hlavě. Koleje, vlastní jídlo, noví lidé, velký město a já. malá, naivní holka.

V sobotu jsme přijely s mamkou do Brna. Až na šílený vichr bylo to nejvíc hygge počasí, jaké si dokážete představit. Sluníčko, teplo a ten voňavej podzimní vzduch. Hned po příjezdu byl náš cíl jasný. Kafe a burčák. 

První zastávka byla tedy v kavárně "V melounovém cukru", kterou mi ukázala kamarádka a já věděla, že tam musím mamku vzít. Každá jsme si dala kávu a já se opět na chvíli utopila v kofeinovém nebi. Moc doporučuju! A pak jsme vyrazily na Zelňák a koupily si pravý moravský burčák. 

A pak už byla hlavní cíl kolej. Cesta tam se zdála nekonečná, ale já si tu procházku hrozně užila. Snažila jsem se nasát každý detail. Hlavou mi pořád běhalo to, že tudy budu vážně jednou chodit s batohem na zádech. Koleje vypadaly úplně jinak, než jsem si myslela. Panelák s 24/7 recepcí, dlouhé chodby a čisté pokojíčky. Co jsem si zamilovala úplně nejvíc, byl ten výhled. Obří okno s výhledem na Brno. 

Byl to zvláštní pocit. Prázdná matračka, skříně i pokoj. Ta nezabydlenost. Jsem vážně tady. Vyskládala jsem si na poličku pár svých věcí, abych zaplnila to prázdno a překvapivě i tohle málo pomohlo. Najednou to bylo trochu víc moje. A pak jsem šla doprovodit mamku na vlak. V ten moment mi došlo, že už jsem velká holka. Že tu teď budu úplně sama. Co si budem, trochu mě to vyděsilo. 

Když jsem se vrátila na kolej, pustila jsem si oblíbený spotify playlist, umyla jsem se a převlíkla do tepláků a mikiny. Najednou ve mně začal růst pocit štěstí. Tvořila jsem si nový domeček, alespoň na těch pár dní, a věděla jsem, že to, jestli tam budu, nebo nebudu spokojená, záleží čistě na mně. 

Večer jsem si šla ohřát čaj do společné kuchyňky na chodbě a narazila tam na kluka z patra. Byl hrozně fajn a hned jsme se zapovídali. Když už mu začalo stydnout jídlo, přinesl si příbor a kecali jsme ještě asi hodinu. Asi to bude znít zvláštně, ale tohle setkání mě hrozně nakoplo. Zahnal můj strach z nových lidí, byl tak moc milý a cítila jsem, že bychom v budoucnu mohli být kamarádi.

Neděli jsem měla celou pro sebe. Ráno jsem si otevřela dveře na balkón a pustila dovnitř čerstvý vzduch. Udělala jsem si ovesnou kaši od Emca, v mikrovlnce:), a jen koukala z okna. Díky školní akci jsem dostala jeden volný vstup do fitka a večer jsem měla domluvený sraz s kamarády ze seznamováku. 

Na tenhle víkend jsem si dala jednu výzvu, budu všude chodit pěšky. A tak jsem okolo desáté vyrazila na půlhodinovou cestu do fitka. Cestou jsem se cítila jako pravá Brňačka, už ne holka s kufrem v ruce, ale se sportovní taškou. Jasný znak zabydleného člověka! Ten pocit teda zmizel ve chvíli, kdy jsem pomocí Google map došla na opuštěné parkoviště a skončila ve slepé uličce. :) Každopádně, fitko jsem si vychutnala! Podařilo se mi z hlavy vyfiltrovat pohledy zvědavých chlapíků, zapla jsem si svůj motivační playlist a pustila se do masakrálního tréninku nohou. Po cvičení jsem si dala protein a ze dveří posilovny vyšla jako nový člověk. Cítila jsem se tak krásně! Sluníčko příjemně hřálo a já si cestu na Svoboďák zkrátila přes Petrov. Všimli jste si, jak znalecky už zním?! Petrov bych nominovala na jedno z mých nejoblíbenějších brněnských míst. Poprvé mě tam vzala mamka, když jsme jely společně v létě na zápis a tak mám to místo spojené s tou krásnou atmosférou, novým začátkem, láskou a očekáváním. 

Po obědě jsem měla volné odpoledne na koleji. Čas jsem si krátila koukáním na videa, popíjením čaje, čtením a jezením. Abych byla upřímná, trochu jsem doufala, že při návštěvách kuchyňky potkám zase toho Slováka, ale nestalo se. Až když jsem se rozhodla, jít si koupit něco dobrého na zahnání zoufalství po přečtení všech mailů a pokynů k výuce, jsem ho konečně potkala na chodbě. Já, ufňukaná, lačnící po croissantu a on, ve sportovním oblečení, připravený vyběhnout. no co už. :) 

V šest jsem se sešla s kamarády a zamířili jsme na trh kávy. Má první brněnská akce!<3 Po pár kafíčkách a jednom dokonalým banana breadu jsme zapadli do čajovny a zbytek večera strávili povídáním o filmech a tak nějak všem a ničem. Bylo mi krásně. Samotnou mě překvapuje, jak moc svá se s těmi lidmi cítím. Žádný hry, žádný předsudky. Jen parta studentů, kteří si padli do oka.

Ráno přišel čas balení. Do kufru mi přibyly dva nové svetry, protože co bych to byla za maloměšťačka  kdybych nevyužila slev v obchodních řetězcích?! Snídaně a loučení. tak trochu. Z pokoje jsem odcházela natěšená na čas, který tu v budoucnu strávím. A hlavně s vědomím, že už jsem ready. Čekání na vlak jsem si zkrátila kafíčkem v učňovské kavárně a čtením. Nad Brnem se zatáhlo a po okně stékaly kapky deště. Já byla zachumlaná v jednom ze svých nových svetrů a hlavou mi běhaly všechny ty pocity. A taky jsem se už těšila domů. Přišlo mi, jako bych byla pryč celou věčnost. 

Tak dobrou!

nh.