#1 dobýváním dobité štěstí

Dá se zahubit láska?

Když najednou není naší prioritou

stavět s ním rodinný dům,

kde v krbu dříví praská?

Dá se zahubit touha?

Když hranicí mezi chci a měla bych

je jen rozmazaná čára,

slzami vzniklá šmouha?

Ptám se sama sebe, zatímco přestupuju.

Odhodlaná najít svůj vlastní vlak,

jasně, že je to děsivý,

nevidíš, jak nervózně přešlapuju?

Ale vím, že tu stát mám

a děkuju za všechno, co jsi mi dal.

Bohužel ti nemůžu to samé vrátit.

Cítím se provinile,

ale cesty za štěstím nelze krátit.

Nezahubila jsem touhu ani lásku,

spíš strhla z vlastních očí neprůhlednou pásku

a rozhodla se své pocity následovat, prožívat.

Přestat se skrze někoho

ke štěstí dobývat.

nh.