Úsměv je volba

Zdravím!

Na začátek bych chtěla znovu moc poděkovat za všechny komentáře u Workout Talku! Jsem moc ráda, že taky cvičíte a mohla jsem vám pomocí své zkušenosti předat pár kousků motivace.

Dneska přicházím s takovým menším reminderem, který mě napadl u kamarádova příspěvku na instagramu. Popisoval tam, jak moc důležité je v této době pracovat sám na sobě. Být spokojený sám se sebou. Je to jedna z mála zaručených cest, jak se z té celé situace nezbláznit. I já to kolem sebe vidím. Na člověka, který momentálně nemá žádný osobní cíl, dopadá všechno tak nějak víc. Protože má čas na to, aby to na něj působilo. 

Sama na sobě to znám. Když jsem byla mladší, tak se mnohokrát v létě stalo, že jsem ležela na gauči a neměla co dělat. Volných dní bylo prostě příliš mnoho. Nejen, že jsem kvůli tomu byla taková nijaká, ale ještě mě štvalo, že vlastně nic nedělám, přestože mám tolik volnýho času. A to teď nechci žádným způsobem spojovat odpočinek a nudu. Odpočinek potřebujeme, je nutnost na nějaký čas pravidelně vypnout. Ale nuda je sžíravá, bere nám motivaci a častokrát se kvůli ní cítíme bezdůvodně špatně. Je to fenomén, který je na programu dne moderní doby. Podle článku z National geographic Česko byla nuda ve středověku společně s leností součástí jednoho ze sedmi hlavních hříchů. Ten pohled na ni naprosto chápu.

I proto je teď tak moc důležitý mít něco, co nám nedovolí nudit se. Ať už je to sledování sportovních utkání, zkoušení nových receptů, tvoření fotoknih, chození na túry, cvičení nebo učení. Nic z toho není zbytečné. Přestože člověk může mít pocit, že když se svět zmítá v chaosu, tak přece nemůže pomoct upečení koláče. Ale za mě je opak pravdou. Když začnu sama u sebe, budu působit dobře na lidi okolo. A díky jejich dobrému pocitu budou zase šťastní jiní. Všechno začíná u nás. 

Je ale nutné si uvědomit, že je to volba. Že si musíme sami vybrat, jestli to chceme změnit nebo ne. 

moje oblíbená z maturáku <3

Také si občas všímáte, že když se někoho zeptáte, jak se mu daří, začne vám v 90% případů vyprávět to špatné, nepodařené? Protože je zkrátka lehčí vidět svět z tohohle pohledu. Já mám často potřebu se vypovídat. Mám pocit, že mi ten daný člověk pomůže najít odpovědi na mé otázky. Na ty otázky, které mě trápí. Jenže v konečném důsledku si vždy uvědomím, že je to stejně na mně. A že jsem to možná jen přenesla na svoji kamarádku. Hah a další výčitky jsou na světě. :D Teď zase nechci říct, že je špatné se vypovídat. Je to další nezbytnost, bez které bychom se neobešli. Ale není dobré to přehánět. 

Pro mě samotnou je hrozně důležité mít nějaký cíl. Baví mě překonávat překážky, vymýšlet nové výzvy, zjišťovat své limity. Poslední dny hlavně prostřednictvím cvičení a vaření, ale také pomocí čtení povinné četby z 19. století do školy, ve které se snažím hledat zalíbení. Tvořím si něco jako cestovatelský deník a vzpomínám na všechny výlety v posledních letech. Uklízím a vytvářím nové úložné prostory. Snažím se vymyslet nový postup, jak se budu učit, abych zvládla druhý semestr alespoň o trochu elegantněji než ten první. A snažím se být v kontaktu. S přítelem, rodinou i přáteli, přestože většinou jen offline. Snažím se krmit přátelství, na kterých mi záleží. A v neposlední řadě, pokouším se nebrat všechno tak moc vážně. Chci být ohleduplná ke svému okolí, ale ne zničená tíhou neustálých strachů a obav. Proto se snažím nečíst komentáře u nových politicky zaměřených článků. Moc doporučuju!

  

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený NAIVNI HOLKA (@naivni.holka)

A tak jsem vám jenom chtěla říct, nezapomínejte hledat to, co vám dělá pobyt na tomhle světě krásnějším. Drobnosti všedních dní a ambiciózní cíle, které stojí na koncích roky trvajících cest. Všechno se počítá.

Co vám dělá radost?

Přeju krásné zasněžené dny!

s láskou, nh. <3