WORKOUT TALK

 Zdravím

Tak a je to. Zkouškové je úspěšně za mnou! Ani nevíte, jak moc volně se cítím. Poprvé za svůj život mám před sebou měsíc prázdnin, který vím, že neproflákám. Plánuju číst knížky do školy, psát, cvičit, chodit ven, být s přítelem, s rodinou a hlavně načerpat co nejvíc sil a pozitivní energie. Protože to je v téhle době úplně nejdůležitější

-- teď sem trochu skočím s tím, že jsem se pár minut potom, co jsem dopsala tenhle úvod, dozvěděla, že je bráchova přítelkyně pozitivní. Takže se uvidí, jak ten můj měsíc vlastně dopadne. #keepitreal :)

Každopádně, v minulém článku jsem se rozepsala o jídle. Jídlo je věc, která mě dělá poslední dny hrozně šťastnou. Baví mě se v tom šťourat a zároveň miluju, jak moc jednoduchý to vlastně všechno je. Taky mě uklidňuje myšlenka, že mám plnou kontrolu nad tím, co do sebe dávám. 

pinterest

WORKOUT TALK💪🏻👟🏋🏻‍♀️

Dneska bych se chtěla rozepsat o cvičení. Je to téma, které bylo vždycky mojí srdcovkou a na bývalém blogu jsem mu věnovala opravdu hodně slov. Abych tak nějak ve zkratce osvětlila svoji cvičící historii...

Moje workout historie

O cvičení jsem se začala zajímat už cca ve dvanácti letech. Rok 2013. Můj příběh se moc neliší, od příběhů jiných holek. Byla jsem zkrátka trochu silnější a tou dobou si toho začali všímat děti ve škole. Kvůli jejich narážkám pak i já sama. Přestože když se na to teď zpětně dívám, vůbec to nebylo tak hrozné, jak jsem si v tu dobu myslela. Začala jsem chodit na občasný aerobic nebo jumping lekce ve fitku. U ničeho jsem ale nevydržela dostatečně dlouho. A tak jsem začala objevovat YouTube videa. 30 day shred od Jillian Michaels a různé workouty od Blogilates. Pamatuju si, že můj nejdelší výkon bylo vydržet 10 dní vkuse cvičit Jillian. Teď zpětně se musím trochu smát, neměla jsem tušení, co dělám. 

Ve čtrnácti jsem začala chodit do fitka. Většina mého tréninku se skládala z abdukcí na snožovacích a roznožovacích strojích, sklapovaček a chození na páse. Neznala jsem nikoho, kdo by mi v tom mohl poradit a kamarádka, se kterou jsem do fitka chodila, toho nevěděla o moc víc. Ale každý nějak začíná, ne?

Během dalších dvou let jsem se v tom pořád podobně plácala. V šestnácti jsem začala chodit na gympl. Najednou jsem poznávala lidi, kteří taky cvičí a jednoho dne jsem se nechala spolužákem zlanařit, abych šla taky. Doteď jsem mu za to moc vděčná. Díky posilovně jsem poznala spoustu úžasných lidí, ke kterým mám dodnes blízko. Naučila jsem se překonat strach a přestat se tolik soustředit na to, co si o mně myslí ostatní. Přestala jsem se stydět a po dlouhé době, jsem začala mít ráda to, jak vypadám. A to ne proto, že bych měla nějaké extra výsledky. Ale proto, že jsem makala. Byla jsem silnější, sebevědomější. Moje priority se změnily. Z malé holčičky, která si ukládala fotky hubených holek, se stala holka, která chtěla být lepší verzí sama sebe. Ať už to zní jako sebevětší klišé. A pak jsem se zamilovala do fitnessáka. 

Znáte to, je vám šestnáct a máte pocit, že abyste se někomu líbili, musíte dělat přesně to, co on. Líp než kdokoli jiný, samozřejmě! Tak jsem se do cvičení obula pořádně. Postava se mi zpevnila a já byla hrozně šťastná, dokonce jsme se s tím klukem dali dokupy. Jenže jsem po čase zjistila, že to, jestli jsem ze sebe měla dobrý pocit nebo ne, záleželo na tom, jestli se on kouká. Začala jsem ignorovat, že to dělám pro sebe. Chtěla jsem být lepší pro něj. A to nikdy úplně nefunguje. 

Po měsíci jsme se rozešli a já si našla mého bývalého přítele. Co vám budu povídat, celé cvičení šlo do kytek. Zmizelo z mé pyramidy priorit. Byla jsem tak moc zaslepená láskou, že jsem zapomněla, že mám taky život, koníčky, radosti. Po rozchodu, který přišel za dva roky, jsem se probudila z dlouhého spánku. Byl začátek roku 2020 a já zjistila, že musím znovu žít, sama. A že si ten život chci užívat jak jen to jde. 

Cítila jsem, že to potřebuju. Ventil, zdroj energie, cíl. A tak jsem znovu začala chodit do fitka. Znovu jsem začala vídat ty lidi a znovu tomu všemu propadla. Ale tentokrát jsem věděla, že to nechci, a nikdy už nebudu, dělat kvůli nikomu jinému. Z cvičení se stal milý přítel, který je tu vždycky pro mě a musím říct, že mě ještě nikdy nezklamal. 

Během karantény jsem cvičila hlavně podle sebe, obden jsem střídala upper body a lower body trénink a byla jsem hrozně moc spokojená. Překonávala jsem své limity a dobíjela si tím energii při učení na maturitu. V létě jsem doma moc času nepobyla. Hodně jsem cestovala a tak na fitko moc nezbyl čas. Za to jsem teď zpětně ale moc ráda. K cvičení jsem se naplno vrátila až ke konci roku 2020.

Nová workout rutina

Čekalo mě zkouškové. Když jsem promýšlela své studijní strategie, bylo mi hned jasné, že budu potřebovat stejné odreagování jako při maturitě. Tentokrát jsem potřebovala systém a tak jsem se znovu po skoro pěti letech vrátila na YouTube. Nakonec jsem si vybrala workout plány od známé Pamely Reif. Skvělé na ní je to, že každý týden zdarma sestavuje pár plánů, které dělí podle náročnosti a zaměření. Všechny tréninky se skládají z jejich free youtube videí, takže je vše maximálně variabilní. 

Plán, podle kterého momentálně cvičím. Vše potřebné najdete u Pamely na instagramu! :)

Neumím ani popsat proč, ale celé mě to neskutečně chytlo. Nekontroluju čas zbývající do konce videa, upřímně se těším na nadcházející dny a pokaždé ze sebe vydám maximum. Díky mé cvičící historii mi nedělá problém technika provedení u jednotlivých cviků, za což jsem moc ráda. Vím, že ne každý přesně ví, na co se při cvičení nejvíc soustředit a tak vám chci sepsat i pár základních bodů, kterých se držím já. 

Čemu při cvičení věnovat pozornost:

DÝCHÁNÍ

Soustřeďte se každý nádech a výdech. Nejen, že je to při nějakých cvicích zásadní pro jejich správné provedení, ale zároveň vám to i ve většině případech ulehčí práci. Já se na něj obzvlášť soustředím hlavně u cviků na výdrž; takže planky, výdrž v dřepu, výdrž při posilování břišních svalů. Pravidelné dýchání je nezbytné také u cardio/hiit workoutů, kdy se může snadno stát, že vás kvůli nepravidelnému dýchání začne píchat v boku. 

ZPEVNĚNÝ STŘED TĚLA 

Ať už cvičíte cokoliv, soustřeďte se na zpevněný střed těla, neboli core. Pokud jste někdy dřepovali či deadliftovali s váhou, určitě už jste zaznamenali větu ,,hlavní je mít rovná záda, neprohýbat se". Často totiž máme tendence kvůli nezpevněnému středu těla tahat váhu zády a tím si je ničit. Proto se vždy soustředím na to, mít zatlé břicho. Při abs workoutech je pro mě zásadní mít záda přitisklá k podložce, což je věc, která vyplývá z mého pravidla číslo jedna.

Dbej na kvalitu, ne na kvantitu.

U YouTube videí máme často tendence vyrovnat se fitnesskám, které nám předcvičují. Chceme udělat stejný počet opakování, držet u ab holdingu nohy stejně nízko a vypadat při celém cvičení stejně nádherně. Bohužel, tohle není nejlepší cesta, jak k celému cvičení přistupovat. Myslete hlavně na sebe. Snažte se provádět cviky tak, abyste využily jejich maximální potenciál. Nepodvádějte a nezapomínejte na správné provedení jenom proto, že kvůli tomu uděláte míň opakování. I já k tomu mám občas sklony, proto doufám, že po napsání tohohle článku na to budu myslet o něco víc.  

MYSLI NA SVAL, KTERÝ PRÁVĚ CVIČÍŠ

Procítit. To je za mě klíč ke kvalitnímu tréninku. Trochu to souvisí s předchozím bodem, jenže tady nechci zmínit jen břicho, ale i ten sval, který právě posilujeme. V cvičebních videích na to Pamela hodně upozorňuje při cvicích na zadek, ale za mě je důležité, prociťovat to pokaždé, ať už cvičíme zadek nebo biceps. Cvičení je potom mnohem efektivnější. Zároveň se zkuste při cvičení co nejvíc přenést do přítomného okamžiku. Soustřeďte se na ten sval, který právě procvičujete a mějte v hlavě jenom to jedno další opakování. 

POSLOUCHEJ SVÉ TĚLO

Myslím, že nejsem jediná, která občas zažívá fázi, všechno nebo nic. Máme pocit, že když každý trénink neodcvičíme na 100%, nebude to ono. A tak jdeme přes moc. Tenhle mindset ale nikdy nemůže dlouhodobě fungovat. To je další věc, na kterou jsem díky všem těm up and downs ve světě fitness, přišla. 

Pokud to má být udržitelné, musí to být součástí našeho života. A stejně jako přizpůsobujeme svým náladám písničky, které posloucháme, přizpůsobme jim i pohyb. Pokud nejsme vrcholoví sportovci, tak se nikdy nevyplácí lámat to přes koleno. Proto jsem si například v posledních dnech dávala větší pauzy mezi cviky než běžně. Cítím, že je tělo unavené ze stresu ze zkoušek a není ve stavu, kdy by bylo schopné lámat rekordní časy v planku.

Zároveň ale nesabotujme sami sebe. Přistupujme s respektem k času, který jsme do toho už dali a nevzdávejme se kvůli lenosti. Tu volnou půlhodinku si opravdu zvládneme v našem dni najít. 

Shrnutí

Poprvé v životě zažívám fázi, kdy se snažím soustředit na jídlo a zároveň i cvičit. Musím říct, že to celé nabralo díky tomu úplně jiný význam. Jakoby do sebe dva dílky puzzle dokonale zapadly. Dneska budu končit čtvrtý týden podle Pameliných plánů a mám pocit, že jsem na tom skoro nikdy v životě nebyla fyzicky líp. Raduju se z maličkostí. Cviky, které pro mě byly noční můrou, se pomalu mění v mé nejoblíbenější. Mám radost pokaždé, když vydržím v planku o trochu dýl, nohy při ab holdingu dám o trochu níž nebo zvládnu dělat dřepy s výskokem po celou dobu časomíry bez přestávky. Mým nedávným zdrojem štěstí bylo dokonce to, že zvládnu vydržet ve strečingové pozici na protažení stehenních svalů s předkročenou nohou bez toho, abych se musela o zem opírat rukama. Jsou to malé krůčky, které mě udržují v zápalu. Pocit, že pro sebe něco dělám, a navíc díky tomu zažívám nějaký progress, je hrozně fajn. 

Doufám, že jste si z mého článku odnesli něco pro vás hodnotného. I kdyby jen pár zrníček motivace. Věřte mi, když to zvládnu já, zvládnete to nepochybně i vy! :)

Zároveň moc děkuji za všechny komentáře u Food talku! Moc mě potěšily a jsem ráda, že tu mám tolik stejně naladěných lidí. <3

Budu ráda, když se podělíte i se svými workout tipy!

Mějte krásný víkend.

s láskou, nh. <3