březen, měsíc nových návyků 🌞

 Zdravím!

Abych se přiznala, myslela jsem, že se ozvu mnohem dříve. Taky vám březen přišel tak hrozně moc rychlý? Škola se mi ustálila, konečně si pamatuju vlastní rozvrh a taky si začínám uvědomovat, kolik toho budu muset splnit. Nebudu lhát, občas mě to dost děsí. Ale i přesto všechno byl březen moc fajn! Dnešní článek bude hodně pohodový. Chci si tu zaznamenat pár dní, které pro mě byly výjimečné a zároveň se na chvíli zastavit. Nenechat se časem jen tak unášet. Protože i to byl můj březen. Dny plynuly a já ani nevěděla jak. A tak cítím, že se potřebuju znovu nadechnout, ohlédnout zpátky a plně si uvědomit krásu všech prožitých dní.

***

1. března byl první skutečně jarní den. Ven jsem vyšla jen ve svetru a všechno moc hezky vonělo čerstvostí. V reakci na vládní opatření o uzavření obcí, jsme s kamarádkou zavedly tradici dopoledních procházek. Našly jsme si v rozvrhu jedno dopoledne v týdnu, kdy obě nemáme školu a začaly jsme objevovat krásy okolí našeho města. Přestože pravidlo o zákazu vycházení z obce už neplatí, držíme tu tradici dál a já jsem za ni moc šťastná! Dokonce jsme k tomu přidaly menší ,,eko vsuvku", během procházky máme po ruce tašku, do které házíme odpadky, na které v přírodě narazíme. Ten pocit je boží!

Když miluješ jídlo a jídlo miluje tebe! Vidíte to srdíčko?😍

4. března jsem podnikla na svůj první letošní běh. Teď mě tak napadá, že bych měla březen pojmenovat jako "měsíc budování nových návyků", protože to tak opravdu je! Od té doby chodím běhat jednou týdně a před pár dny se mi podařilo překonat hranici 7 kilometrů! Asi nemusím popisovat, jak velkou radost jsem z toho měla. Až si běhací návyk trochu víc zažiju, rozhodně plánuju napsat článek. Už teď mám spoustu věcí, o které bych se s vámi chtěla podělit. :D

jedna šťastná, poběhová🌞

Do třetice všeho návykového, zavedly jsme s mamkou tradici každotýdenního spaní u babičky. Ta je konečně očkovaná a nemusíme mít strach, že bychom ji mohly ohrozit. Jsem za to tak moc vděčná! Hodně času trávíme povídáním. Vypráví mi o svém životě a hodně se smějeme. Vždycky mi uvaří něco hrozně dobrýho a já mám často pocit, že mi je zase šest. Trochu mě mrzí pomyšlení na to, že nebýt korony, asi bych s ní tolik času netrávila. Takže jo, děkuju Ti, dnešní dobo. Opravdu mi často otevíráš oči.

Na téhle fotce je toho tolik krásnýho! Houbová polívka od babi, sluníčko v zádech a přečtená celá knížka za dvě hodiny. <3

Milované snídaně od babičky.🍓

Během března jsem také objevila kouzlo sudoku a šach. Musím se smát, když se vám tu chystám svěřit, že mé páteční a sobotní večery vypadají přesně takhle. Jsem zalezlá v dece, popíjím čaj s mlékem a buď dělám sudoku nebo hraju online šachy s mým kamarádem. A nejhorší na tom je, že mi to vůbec, ale vůbec nevadí! Jsem na sebe zvědavá, až si budu muset jednou znovu zvykat na to, že je mi vlastně devatenáct a ne šedesát. :D

Začala jsem hrát znovu aktivněji na kytaru, taky jsem napsala svůj první test z Makroekonomie – úspěšně, jejjj – a objednala jsem si bun bo nam bo z mojí oblíbený asijský restaurace. To mi taaak chybělo!

18. března byl den plný překvapení. Od babičky jsem dostala k Velikonocům nádherného dortového zajíčka a k obědu mi táta objednal sushi. Když jsem si ho v pokoji jedla, přišel za mnou společně s bráchou do pokoje a nesli velkou rudou růži. V tu chvíli jsem se vyděsila, že mi uniklo, že něco slavím. Ale prý ne. Koupili mi růži jen tak. Byla jsem dojatá. Ani jeden z nich není tenhle ,,květiny dávající typ", takže o to větší radost jsem z ní měla.

A co vaše Velikonoce, holky?

***

Březen byl zkrátka nádherný. A i když jsem párkrát proklínala neustále se měnící počasí, občas až moc dlouhé přednášky nebo u seriálu Ginny and Georgia prokrastinující sebe, přinesl mi ten měsíc spooustu radosti a smíchu. Opravdu často nezáleží tolik na tom, co se okolo vás děje – ale spíš na tom, jak vy se na svět okolo díváte. Nebyla bych to já, kdybych nedala moudro na konec.

Budu moc ráda, když se se mnou podělíte o vaše zážitky z posledního měsíce! :)

s láskou,

nh. <3