Nevzdávej se!

Nebát se jít dál,

zkusit jít rychleji.

Cestu svou budovat,

budovat ji s pílí. 

Vědět, že tvrdá dřina se vrátí,

vrátí se nám 

později.

nh.

Zdravím!

Sleduju sluníčko za oknem. Tak nějak tuším, že ho za chvíli zase vystřídají vločky a tak si ten pohled chci užít co nejvíc. Ale vážně, taky vás to počasí už tak moc unavuje? Snažím se nenechat ho tolik ovlivňovat moji náladu, ale poslední dny se to stává nadlidským úkolem. Na druhou stranu, jak by řekla moje tetička, buďme rádi, že aspoň něco funguje tak, jak má. A tak tohle poselství posílám i vám.

Distanční škola mi zabírá hrozně moc času. Zjistila jsem, že ten druhej semestr nebude vůbec tak ízi, jak jsem si původně myslela. Povinné četby mám až nad hlavu a zároveň mě děsí i ty ostatní předměty. Párkrát jsem si už dokonce pohrávala s myšlenkou, co by se stalo, kdybych nějaký z nich prostě neudělala. V ten moment jsem ale musela sama sebe zarazit. Proč takhle sakra přemýšlím?

***

Poslední měsíce mě naučily jednu hrozně důležitou věc. Neprorokuj prohru. Všechno, co ve svém životě dělám, dělám z nějakého důvodu. Protože to považuju za důležité, protože mě to baví, protože chci být zdravá, protože mi to dává smysl. Spousta věcí v našem životě je dána náhodou. Nemůžeme stoprocentně ovlivnit, koho potkáme, ani to, co nám přinesou další vnější vlivy. Ale většinu věcí ovlivnit můžeme. Není to loterie. Většina z toho je pouhopouhý výsledek naší tvrdé práce. 

Dává tedy opravdu smysl, předem své úsilí vzdát? Já říkám, že ne.

Rozhodla jsem se udělat maximum. Přestože mi četba děl 19. století leze ušima, zatínám zuby a bojuju. Každý den si sedám k textům a snažím se hledat v každém něco, co mě zaujme – něco, díky čemu u nich zvládnu vydržet až do poslední strany. Každý den jedno dílo. Výzva přijata. Protože to chci zvládnout. A až přijde čas zkoušky, chci tam jít s tím, že jsem tomu dala všechno. 

Tohle nastavení mysli mi hodně pomáhá redukovat stres. Naučila jsem se to už dávno, ještě když jsem chodila do zušky na kytaru a chystala se na celostátní kolo soutěže. Byla to věc, co mi můj pan učitel stále dokola připomínal. 

Když budeš vytrvalá a konzistentní, tak budeš klidná – a to je polovina úspěchu.

Nakonec jsem soutěž nevyhrála. Tréma mě přemohla a já zapomněla začátek skladby. Lhala bych, kdybych napsala, že mě to nemrzelo. Jenže když se teď zpětně podívám, nevidím tam tu prohru. Vidím obří kus tvrdé práce, kterou jsem do toho všeho dala. Vidím každé jedno vyhrané kolo, které mě posunulo o kousek blíž k tomu ústřednímu. Vidím tu velkou trpělivost a soustředěnost, když jsem se před každým výstupem zavřela sama do šatny, hrála si Nothing else matters od Metallicy a snažila se rozdýchat ten tlak.

Vzpomínám si, že jsem tou dobou úplně nevěděla, jak se myšlenkově motivovat. Přišlo mi, že když si budu moc věřit, budu působit nepokorně a kvůli tomu si nezasloužím vyhrát. Na druhou stranu, když si nebudu věřit vůbec, tak mě tréma sežere. Najít balanc bylo šíleně těžký. Teď, po třech letech, jsem konečně našla ideální cestu – prozatím –, kterou se snažím jít.

Můj pohled na svět se dost změnil. Věřím v to, že pokud na něčem opravdu tvrdě makáte a zároveň té věci věříte, uspějete. Také jsem ale přišla na to, že úspěch neznamená vždy to první místo. Prvoplánový vrchol, který se na první pohled zdá všem ideální. Úspěch má mnoho podob a to, že jste ,,nevyhráli" teď, může znamenat i to, že vyhrajete příště. A možná to bude věc, po které budete toužit tisíckrát víc. 

Všechno je o prioritách. Slovo, které je společně s prokrastinací snad nejskloňovanější v dnešní době. Všichni touží po efektivitě, organizovanosti, úspěšnosti. A já nejsem jiná. Také se snažím najít tu svoji ideální cestu. Cestu, po které můžu kráčet s klidem v duši, s radostí a pocitem, že takhle to má být. Že tohle je to správný. 

Tvořím svůj vlastní klíč k úspěchu a přestože nevím, jak přesně vypadá klíčová dírka, do které bych ho mohla vložit, nevzdávám se. Na světě totiž existuje celá řada dveří a jsem přesvědčená, že jednou ty svoje najdu.

***

Tím vším jsem chtěla říct hlavně to, ať se nevzdáváte předem. Vím, že dokáže být ubíjející, když se výsledek nedostaví hned, ale nesmí to být něco, kvůli čemu se přestanete snažit. Vy přece víte, proč to děláte a proč právě tohle pro vás samotné dává smysl. Tak se toho držte!

Máte momentálně nějaký cíl, na kterém pracujete?

s láskou,

nh. <3