Láska a disciplína

Tak jsem si po dlouhé době dokázala najít čas k tomu, si jen tak sednout a psát. Na spotify mi hraje playlist od mého milovaného KALEA, pod nos mi voní čerstvá rozpustná káva – omlouvám se všem kávovým gurmánům – a na nose mi trůní mé nové brýle proti modrému světlu. No, zkrátka se cítím hrozně důležitě. :D

jedno nerozpustný v ráji klidu

To, že jsem sem teď měsíc nic nepřidala, může na první pohled působit naprosto proti tomu, co vám chci dneska sdělit, tak mi to dovolte na začátek trochu osvětlit. Cítila jsem potřebu blog na chvíli zase posadit na druhou kolej. Pokoušela jsem se psát, ne, že ne, ale ty texty se mi zkrátka nelíbily. Přišlo mi, že tomu chybí energie, síla pointy, kterou se snažím do každého svého článku vložit. A tak jsem to nechala uzrát. Doba zrání dneškem nejspíš dovršila, tak se jdeme vrhnout na mé další, snad ne bezpointní, plkání!

Zdravím!

Jak už jsem zmiňovala ve svém minulém článku, mým největším žroutem času je poslední doslova měsíce škola. Stále se držím svého cíle, dát do toho svých 100 %. Každý den čtu, a přestože pár knížek byly vážně srance, do většiny příběhů jsem se zamilovala. 

Vždycky jsem se považovala za člověka, který má rád knížky. Bavilo mě převtělovat se do příběhů z jiných zemí, jiných světů. Hledala jsem v nich inspiraci, pochopení nebo čistě útěk před balvanem, který v té chvíli tížil ten můj svět. Druhý semestr na vysoké posunul ale moji lásku ke čtení do úplně jiný galaxie. Od března se mi povedlo přečíst něco okolo 35 knih z období 19. století. Do háje, tolik knih jsem nepřečetla už dlouhá léta ani za celý rok! A nekončíme, ještě mě čeká tak měsíc a půl čtenářské dřiny. 

Paradoxně mě ta výzva dělá hroznou radost. Pojala jsem to jako něco, co chci zvládnout dobrovolně. Naprosto jsem odstranila z mysli slovo musím, přestože právě tohle slovo bylo prapůvodem mého nasazení. Vysoká škola je má volba a čím dřív si to člověk uvědomí, tím víc z těch všech povinností dokáže získat. Začala jsem si hrozně moc uvědomovat důležitost času. Jak strašně moc důležitý je znát jeho hodnotu. To zjištění mě děsí a fascinuje zároveň. Teď samozřejmě nechci, aby to vyznělo tak, že člověk musí využít každou sekundu svýho života k něčemu, co mu dává 100% smysl. To je nereálný a vyžadovat po sobě něco takovýho je hrozně nebezpečný.

Je úplně normální mít jeden den za prioritu překonat svou běžeckou hranici a druhý den vložit na první místo posezení s přáteli. 

Myslela jsem to spíš tak, že je hrozná škoda svým časem plýtvat. Plýtvat jím na cokoli, co nám nedává smysl.  To je důležité dodat. Mně samotné dává smysl hromada věcí. Dává mi smysl plnit úkoly do školy, cvičit, jíst zdravě, hodně spát, scházet se s přáteli, být tu pro svou rodinu, pomáhat druhým. Ale dávají mi smysl také ty drobnosti, které spoustu lidí otravují, protože jim nepřipadají dostatečně důležité na to, aby jim měli ukrojit trochu jejich drahocenného času. Myslím tím třeba uklízení, lakování nehtů, tanec valčíku s vaším pejskem v náručí, pomalou snídani, zábavný podcast v uších nebo přerovnávání skříně. Věci, které když děláme, tak občas máme pocit, že vlastně neděláme nic. Tohle přemýšlení je ale úplně špatně. 

Všechno je to jenom o tom, jak si to člověk nastaví. Já si třeba nastavila, že teď momentálně nemám prostor na netflix. Nedávalo by mi smysl věnovat čas sledování seriálu, a potom si stěžovat na to, jak toho mám nad hlavu. A tak teď na seriály prostě nekoukám. Ale zároveň pro mě má smysl mít stále uklizený pokoj, protože se mi lépe pracuje v čistém prostředí. Takže z toho tvořím jednu z mých priorit a snažím se volnou chvilku věnovat právě tomu. Učím se pracovat s časem. Učím se nehledat výmluvy a kopat lenost do zadku. Cítím se skvěle.

na všechno je čas, když máme dostatečný důvod <3

A teď už k tomu názvu. Proč tedy láska a disciplína? Protože tyhle dva abstraktní pojmy jdou pro mě ruku v ruce. K tomu, abych mohla zažívat pocit lásky z věcí, které dělám, musím mít disciplínu je dělat. Dělat je pořádně. Disciplína mi tedy otevírá dveře k lásce. Na tohle celé mě napadá jeden naprosto trefný příklad = běh. Myslím, že málokterý běžec se cítí před každým výběhem 100% namotivovaný a natěšený. Ale jakmile se mu podaří překonat ty první dva kilometry, cítí se hrozně moc šťastný. Nazvala bych to takovým opožděným požitkem. A přesně tenhle pocit nezažije člověk, který nemá dostatečnou disciplínu k tomu, udělat ten první krok. Ten člověk často ani neví, co by mu mohlo tento požitek přinést. Nezkouší nové věci a tím se ochuzuje o skvělé zážitky.

Přijde mi, že slovo disciplína zní hrozně přísně. Krutě. Přísný a krutý věci přeci ve svých životech nechceme! Jenže v tom je ten paradox. Disciplína je něco jako naše mamka, co nám ve čtrnácti zakazovala chodit na party. Mi ji vnímali jako krutou a nechápavou bestii. Přitom za tím nebylo nic jiného, než láska. Ona nás jenom chránila před tím, abychom neskončili v němým stavu někde v příkopu u cesty. Disciplína je vlastně takový můj nástroj ke štěstí.

A jo, mám dny, kdy je mi na nic. Kdy toho neudělám tolik, kolik bych chtěla. Kdy vlastně přemýšlím, jestli mám všechny ty hodnoty nastavený správně. Jestli na sebe nejsem moc přísná. Jenže potom se zamyslím nad tím, jak se díky tomu reálně momentálně cítím. Cítím se hrozně moc v klidu. Přes ty všechny hrůzy, které se kolem dějí, jsem šťastná ve svém malém světě. Dělám věci, které miluju a je přeci hloupost považovat se za příliš přísnou jen kvůli tomu, že si nastavuju čas tak, abych měla prostor všechny ty věci dělat. A svůj čas neplýtvám na věci, které dělat vlastně nechci. Čím déle píšu tenhle článek, tím víc absurdní mi to celé připadá. Vždyť je to přeci tak jasný! Zkrátka si nastavte ty priority. Běhejte, vařte, malujte, učte se, pracujte, budujte. Zkuste aspoň jednou zaměřit svoji pozornost na to, jak se budete cítit, když tu momentální lenost překonáte. 

Stojí vám ten pocit za to? 

Tak já se jdu vrátit zpátky do světa knih. Doufám, že se uvidíme dříve než za měsíc, ale znáte to, zkouškové se blíží. Tak se zatím mějte moc krásně! Budu ráda, když se se mnou v komentářích podělíte o vaše milované aktivity, o to, co VÁS nabíjí energií a láskou.

s láskou, nh. <3