OLOMOUC 2021

Zdravím!

V půlce července jsme se s přítelem vydali na náš první vícedenní výlet. Hrozně moc jsme chtěli vyjet jen tak do přírody, podniknout pár spontánních rozhodnutí, večer si sednout někam na pití a jen si užívat to, že se máme. Vždycky, když si na ty tři dny vzpomenu, musím se usmát. Mám fakt štěstí.

První den

Naší cílovou destinací se stala Olomouc. V pátek jsme vyjížděli hned po obědě. Miluju zastávky na benzínce, protože mi vždycky dají ten pocit, že začíná dovolená. Je to něco jako když si kupujete nové plavky k moři. Ani u toho moře ještě nemusíte být, ale už skoro cítíte, jak vám mořský vzduch čechrá vlasy. Cestou jsme si pouštěli naše oblíbené české vypalovačky a jen si užívali cestu.

Už od začátku jsme měli v plánu přespat v autě. Znáte to, romanťárna. Světýlka na baterky byly dokonce první věcí, kterou jsem si hodila do cestovní tašky. Taky jsem měla připravenou velkou nafukovací matračku, která se přesně vešla na sklopené sedačky. Chtěli jsme pro jistotu vzít i stan, kdyby se nám přece jen v autě spalo špatně. Ten jsem měla taky na starost. No a co se nestalo, při příjezdu do Olomouce mi došlo, že nejen, že jsem doma zapomněla rezervní stan, ale taky samotnou matraci. :) Co si budeme, nebyl to úplně šťastnej začátek výletu, ale na mou obranu můžu říct, že jsem přítele už pár dní před tím varovala, že ať se připraví na dobrodružství. Nakonec jsme naštěstí objevili v kufru spoustu dek, které se daly narovnat na sebe, takže se dalo ležet docela pohodlně. A ještě mi to všechno odpustil!

Shodou okolností měl ten den svátek, a tak jsem tajně zarezervovala stůl v restauraci Long Story Short, kam jsme vyrazili dvě hodiny po příjezdu do kempu. Jídlo bylo výborný a prostor podniku ještě hezčí. Ten večer byl spontánnost sama. Po večeři jsme se vydali na bowling do Šantovky, a protože by nám cesta zabrala nějaký čas, půjčili jsme si elektrické koloběžky, na kterých jsme ani jeden nikdy nestáli. Konečně jsem pochopila, co na nich všichni vidí. Bylo to hrozně super! Přesto, že jsme porušili asi všechna pravidla, která pro jejich použití existují.

V momentě, když jsme přecházeli most do Šantovky, byl nádhernej západ slunce. V tu chvíli jsem se cítila neskutečně vděčná. Za to, že můžu být v ten boží večer s tím božím klukem na tak krásným místě. Bowling jsem klasicky prohrála, ale snad poprvé v mém životě mě skutečně bavil celou dobu a kdyby to šlo, klidně bych tam ještě hodinku pobyla. 

Našli jsme si, že v deset otevírají v nočním klubu Belmondo, a protože nám ještě nějaký čas zbýval, sedli jsme si ještě na zahrádku přímo na Horním náměstí. Náš vztah spojuje písnička Eldorádo, a tak když jsme v nápojovém lístku našli rum, který se jmenoval stejně, bez váhání jsme ho museli ochutnat. Já neodolala ani čokoládovému brownie, protože prostě.. čokoládový brownie se zmrzlinou. :) 

Klub sám o sobě byl hodně dlouho docela prázdný. K pití jsem si dala pink beefeater s tonicem a znovu jsem zjistila, že prostě asi nikdy nebudu ta gintonic girl, fňuk. Doteď vedu vnitřní souboj o to, jestli mi víc nechutná gin nebo tonic. Okolo půlnoci jsme si ale rebelsky zatančili a nakonec jsem moc ráda, že jsme tam šli. Ten večer neměl chybu.🤎

Druhý den

Sobotu jsme odstartovali obří snídaní v kavárně Miss Sophie's. Vajíčka, párky, kafe a waffle s nutellou, banánem a šlehačkou. Je štěstí mít někoho, s kým si můžete dát waffli napůl! Po snídani jsme se vydali k prvnímu lomu, konkrétně k lomu Výkleky, který měl být jedním z nejkrásnějších v republice. Trochu jsme doufali, že to bude nějaké opuštěné místo uprostřed ničeho, ale nakonec to bylo místo docela narvané s párem toitoiek a karavanem s občerstvením. Na kráse mu to ale neubralo. Plavali jsme, přítel ukázal, že je hráč při seskoku z útesu a já se tam začala učit skládat rubikovku. Leželi jsme na dece jako dva nerdi s kostkama a jen tak byli. Ten moment nebyl ničím zvláštní, ale mnou jako by v té chvíli přímo pulzovalo štěstí a klid. Poslední dny si čím dál častěji potvrzuju, jak moc na takových drobnostech záleží.

Na oběd jsme se zastavili ve výborné hospodě v centru Přerova. Tam jsem si dala caesar, protože jsem byla už hrozně přejedená... vším. A pak jsem vlastně trošičku litovala, že jsem si taky nedala burger. Oprava, Burger s velkým B! Nejspíš jsem objevila další svou vlastnost, a to jakmile má někdo jiné jídlo než já, musím mu z něj zpravidla půlku sežrat. :)

Po obědě jsme se znovu jeli vykydnout k vodě, konkrétně k lomu Olšenov. Kdyby bylo na mě, rozhodně by dostal víc hvězdiček než Výkleky. Lidí bylo pár a k pořádnému výhledu musel člověk kousíček dojít. Při návštěvě doporučuju nějaký normální boty a ne podpatky, ve kterých jsem si princeznovsky kráčela já. Celkově jsem si díky tomuhle výletu zamilovala lomy. Místa vzniklá lidskou rukou a přírodou přetvořená na oázy klidu. 

Poslední větší zastávkou dne byl hrad Helfštýn. Veliký kamenný komplex ze 14. století, který stojí na vrcholu vysokého kopce mezi Olomoucí a Přerovem. Přítel dostává imaginárního zlatého bludišťáka za to, že se mnou vylezl až na rozhlednu. Přesto, že se spustil obří déšť a nestíhali jsme se včas vrátit do kempu.  Nakonec jsme ale všechno zvládli a odměnou nám nebyl jen krásnej výhled z hradu, ale taky teplá sprcha. Dobrodrůžo na jedničku!

Třetí den

Neděle. Poslední den naší malé moravské dovči. Den, kdy se mělo konat překvapení, které mi přítel připravil. Stůl nám zarezervoval v nádherné restauraci Entrée, kde jsme oba poprvé zažili opravdové degustační menu. Ten zážitek byl obrovský a já jsem tak ráda, že jsem mohla něco takového zkusit! Znovu mi to připomnělo také to, že se nutně potřebuju, a chci, naučit líp vařit. Z restaurace jsme přejeli rovnou na Svatý kopeček, kde jsem si připadala jako v pohádce. Výhled na Olomouc, teplý letní den a můj princ v černý košili. Abychom celému tomu dni dali korunku, stavili jsme se chvíli potom ještě v mekáči na McFlurry a kuřecí burger, aneb. pohádka skončila a znovu jsme ti správní vesničtí balíci. 

Úplně poslední zastávka byla pískovna Náklo, kde jsme si znovu lehli k vodě a užívali dosyta poslední předodjezdové chvilky. Co si budeme, vůbec se mi domů nechtělo a kdyby mi v tu chvíli někdo řekl, že máme ještě další týden, s radostí bych jela někam dál. Při cestě zpátky ale smutek rychle odešel a vystřídalo ho štěstí společně s vědomím, že máme přece tolik času a tolik možností. Že nezáleží na tom, kde jste a kam směřujete, ale co po té cestě zažíváte a s kým ji sdílíte. A že dalším z vašich oblíbených vzpomínek na dovolenou může být klidně i vysávání auta na myčce. 

Už teď se nemůžu dočkat na naši další cestu, bude to jízda.

Mějte se krásně!

s láskou

nh.