ČERVENEC 2020 | Špindl, Šumava, jídlo a zas jídlo

Zdravím!

Dnešní den, první srpen, je nejen narozeninový den jedné z mých nejlepších kamarádek, ale taky můj den zápisu předmětů. A světe div se, všechno šlo hladce a já jsem oficiální student vysoký školy! 

Po dlouhé době mám konečně volný večer. A nebudu lhát, strašně moc si to užívám. Jenom tak ležet, mít nohy nahoře a přemýšlet jen o tom, co si dám k večeři a co si pusím na Netflixu. 

Pokud jste četli článek o mých plánech na léto, aneb. výstupu z komfortní zóny, asi víte, že jsem se tohle léto rozhodla užít na 110%. Mám obrovskou radost, že se mi to plní. Za červenec jsem stihla objet pár krásných míst v naší zemičce, taky jsem se stihla párkrát opít, seznámit se se sympaťákem s pihama a sníst snad kamion jídla. Ale začneme od začátku. 

Začátek léta je vždycky ve znamení mých a mamčiných narozenin. Letos mi bylo 19 let. Věk pro mě tak trochu nijaký. Čím jsem starší, tím míň pro mě to číslo na dortu znamená. Víc a víc si totiž uvědomuju, že mě nemusí nijak definovat. Že můžu být pořád svá. Naivní, občas moc upovídaná nebo trapná. Zároveň můžu být zodpovědná, zamyšlená a uzavřená sama do sebe. To všechno jsem totiž já, ať už o rok mladší, nebo starší.

Týden první 

Každopádně, červenec jako takový začal naším výletem na vodu, o kterém jsem psala v jednom ze starších článků. Ten trip mi hodně otevřel oči. Stalo se tam totiž pár věcí, které by se ve skupině kamarádů dít úplně neměly. Zároveň se mi do žil pravidelně vlíval adrenalin, protože jsme vyjeli na Sázavu zrovna v den, kdy vyhlásili první povodňový stupeň. I přes pár problémů ale vůbec nelituju, že jsem jela. Překonala jsem sama sebe ve chvíli, kdy jsem vlezla v bundě a pláštěnce první den do rozbouřené vody. A taky když jsme z lodě poslední den vyskakovala pro opilého kamaráda, který se snažil dotáhnout ke břehu převrhlou loď 100 metrů od jezu. Co víc k tomu říct, bylo to jedno velký out of comfort zone. 

Taky se první týden nesl na vlně akciček s kamarády. S holkama jsme opíkaly, smály se a hrály aktivity. Po dlouhé době jsme se sešli jako celá parta ze základky a vyrazili jsme na billiard. A na závěr jsme si s partou z gymplu nacpali pupky burgerama.

Týden druhý

Druhý týden byl náš narozeninový, ale ještě předtím jsme stihli s partou z gymplu vyšplhat na východ slunce na Sněžku. Celý výlet popisuju v článku v odkazu nahoře. Jen si tu k tomu chci napsat, že je to jeden z nejlepších zážitků tohohle léta. <3

A pak přišly narozky. Ten den jsem si užila jako málokterý jiný. Cítila jsem kupu lásky a teď, když na to vzpomínám, dojímám se nad tím, jak moc skvělé lidi okolo sebe mám. Ten den jsem pozvala k nám domů moje holky, které mě překvapily dortem a poukazem do nejlepší kavárny na světě. A pak už jsme jen jedly, povídaly si a zpívaly karaoke. Večer pro mě přijela kamarádka z gymplu a společně s kamarádem mě odvezli na chatu, kde jsem dostala dalšího dorta. Nebudu přehánět, když řeknu, že tohle bylo nebe. tolik dortů. Na chatě jsme přespali a druhý den jsme slavili s rodinou. Určitě znáte ta úskalí rodinných oslav. Hádky kvůli blbostem, omylem vykydlý jídlo na zemi,... Tak to se přesně nedělo! Dokonce i toho špinavýho nádobí nebylo na konci tolik jako jindy. :D A víte co? Dostala jsem třetího dorta! <3

třetí, největší, nejmalinovější <3

V sobotu se konala narozeninová oslava mýho kamaráda, kam se sjelo okolo padesáti lidí. Jinými slovy, bylo to velký. Bylo to další místo, kde jsem překonala sama sebe. I přes počáteční strach, jsem se dokázala uvolnit a ke konci večera jsem se bavila s kýmkoli na potkání. Vypila jsem svůj rekordní počet piv a dokonce trefila závěrečný kelímek v beer pongu. radost z toho mám ještě teď, haha.

Týden třetí

Třetí týden jsem odstartovala brigádou. Pracuju ve fitku za barem a tu práci naprosto zbožňuju. Mám tam spoustu známých a kamarádů, takže tam nejsem skoro nikdy sama a zároveň cítím hroznou vazbu k tomu prostředí. Baví mě si s lidmi povídat o oblíbených příchutích proteinu nebo se občas rozvášnit o oblíbené hudební kapele. Ten den jsem taky potkala Zmrzlináře, jak mu říká můj táta :). Kluka, který mě oslovil, večer přidal na facebooku a pozval na rande. A já šla! Ale o tom až za pár dní. 

S kamarádkou jsme jely na výlet do ZOO a potom si užívaly opět s mýma kočkama konečně teplý letní den u kamarádky v bazénu. Poprvé jsem se letos koupala v bazénu! 

Od středy jsme pak s mamkou vyjely na Pálavu. O celém výletě jsem psala článek, tak pokud hledáte inspiraci na výlet, tak klik!

Malá upoutávka na Pálavu

Sobota byla den D. Byla jsem chlapcem pozvaná na zmrzlinu a pak jsme se dvě hodiny procházeli po našem městě a povídali si. Domů jsem se vracela se zvláštním klidem v srdci. Po dlouhé době jsem cítila, že takhle bych to v budoucnu chtěla. Chtěla bych mít někoho, s kým si můžu hodiny povídat a přát si, aby ten společný čas trval věčnost. Někoho, s kým bych si mohla povídat o věcech do hloubky a hlavně někoho, kdo by mě uměl rozesmát. a pak se na celé kolo smál se mnou. Jednoduše, bylo to skvělý. Večer jsme se sešli s kamarády z gymplu a odjeli do vedlejšího města do čajovny, kde jsem jim o celým odpoledni vyprávěla. A pak jsme se bavili tak nějak o všem. Když čajka o půl jedenáctý zavírala, šli jsme si koupit cukrovou vatu na pouť, která tam zrovna probíhala a nakonec jsme si jeli sednout ke kapličce u nás ve městě a do půl jedný si povídali. Domů jsem dorazila po celém dni vymluvená, unavená, ale hrozně, hrozně moc šťastná.

Týden čtvrtý

V pondělí jsme si byli sednout s lidma z gymplu na pivko a asi hodinu strávili čekáním na pizzu ve stánku kousek od hospody. Vtipný je, že odbíhání z hospody na pizzu se stalo nejspíš naší třídní tradicí.

A pak jsme odjeli na tři dny s rodičema, bráchou a pejskem do Špindlu.

Špindl je naše tradice. Město, který znám jak svý boty. Procházkovali jsme, povídali si a jak jinak než jedli. Hotel, do kterého jezdíme dělá totiž ty nejlepší švédský stoly ever a tak jsme na sobě klasicky nešetřili. Chodili jsme se zrelaxovat do hotelového bazénu a večer jsem strávila čtením Tichých roků na terase s šálkem kávy a výhledem na Krkonoše. idylka. <3

V sobotu se pak konala naše tradiční diskotéka. Nebudu lhát, byla jsem z toho trochu nervózní, protože se návštěvnost pokaždé vyšplhá k tisícovce. Ani tentokrát to nebylo jinak. Tolik lidí. Ale pár panáků vodky mé obavy zahnalo a já zas tančila do padnutí. Byla to moje první single diskotéka a je fakt, že jsem si ji taky náležitě užila. Objevila jsem dávnozapomenutou svobodu, kdy je najednou jedno, s kolika klukama tančíte a na kolik z nich se usmíváte a jestli třeba některýmu dáte pusu. A tak jsem zas na chvíli vylezla z tý mojí opatrný bubliny. A nejdřív si to trochu vyčítala, ale pak jsem byla vlastně hrozně šťastná. Protože tohle je moje léto. 

Týden pátý

V neděli po diskotéce jsme odjely s holkama na Šumavu. Čekaly nás tři noci ve stanech a výlety na šumavský jezera. Hned v pondělí jsme vyrazily k Čertovu jezeru. Cestou jsem trochu musela hledat za poslední týdny ztracenou fyzičku, ale nakonec jsme všechny plné elánu vystoupaly až na místo. Tam jsme si udělaly obrovský piknik plný čokoládových cookiesek, hermelína, toastů, okurek, rajčat a oreo sušenek. Cestou zpátky jsme šly celou dobu z kopce, což bylo neskutečný štěstí, protože s takhle plným břichem bychom asi už nikam ani nevylezly. Spaly jsme v kempu hned vedle Železné rudy, kam jsme se šly ten večer projít. A samozřejmě, kam jinam bychom mohly jít, než do kavárny. A ne jen tak ledajaké, tohla byla ta nejlepší zmrzlinová kavárna na světě. Po dlouhém dni jsme si každá dala obrovský pohár a na pár minut jsme se doslova koupaly ve štěstí a cukru. 

Druhý den nás pak čekala náročnější cesta na Černé jezero a vodopád Bílá strž. Přestože jsme málem vypustily duši, i tuhle túru jsme zvládly a nakonec zdolaly skoro 20 kilometrů. Celý den jsme zakončily ve vietnamské restauraci hned naproti oné božské kavárně. mňam!

Vodopád Bílá Strž

Poslední den jsme ráno sbalily stany a vydaly se domů. Cestou jsme se zastavovaly na místech, které nám přišly zajímavé. U kostela v Přešticích, hradu Švihov nebo na zámku Karlova koruna. Přestože jsme vypadaly všechny naprosto odporně, domů jsem přijela s pocitem nabitého kulturního levelu a plného bříška. 

Přeštice

No a pomalu finišujeme. Ve čtvrtek probíhal zápis, kvůli kterému jsme musely jet s mamkou do Brna a já se tímhle výletem dokonale naladila na budoucí roky v tomhle městě. Na fakultě byli všichni šíleně milí a v ulicích jsem se cítila skoro jako doma. Stihly jsme všechno. Ledovou kávu, oslavný mohito, nákupy i pidi výšlap na Petrov. Domů jsme pak jely vyřízený, ale nabitý brněnskou atmosférou. 

Brno. <3

Poslední červencový den jsem částečně strávila ponořená do zkoumání informačního systému naší školy a čtení všech důležitých informací. taky jsem z toho měla párkrát na krajíčku. Večer jsme potom udělaly s holkama překvapení pro naši nejmilejší oslavenkyni a užily si dámskou jízdu v coctail baru. 

A to je všechno.

Milion zážitků. Milion úsměvů. Milion chvil, při kterých jsem si nepřála vůbec nic jiného, než být právě tam, právě v tu chvíli. Momenty, kdy mi došlo, že ke svému životu nepotřebuju nic jinýho, než dobrý jídlo a dobrou společnost. 

Tak ti chci moc poděkovat, červenci. Za každý jeden den. Budu si tě pamatovat už navždycky. <3

nh.